BHAKTI-oddaná služba se nikdy neztratí
Oddaná služba se nikdy neztratí
V hmotném světě nás čeká nebezpečí na každém kroku. Dokonce i čistým oddaným hrozí nebezpečí, že poklesnou ze své úrovně. Ve Šrímad-Bhágavatamu (1.5.17) nás však Nárada Muni ujišťuje:
Slovo dharma v tomto verši znamená ,,předepsané povinnosti``. Bráhman má například určité předepsané povinnosti a stejně tak kšatrija, vaišja a šúdra. Jestliže se někdo vzdá těchto povinností, přijme vědomí Kršny a bude přísně dodržoval všechna pravidla a usměrnění oddané služby, ale kvůli nezralosti a nezkušenosti je nebude vykonávat správně a poklesne, nic neztrácí. Cokoliv udělá jako službu Nejvyššímu Pánu - i když je to třeba jen malá část jeho života - mu zůstane věčně k dobru. Nikdy to již neztratí. Avšak ten, kdo dokonale vykonává své předepsané povinnosti, ale neuctívá Krišnu, nic nezíská. Když někdo přísně plní své předepsané povinnosti, žije zbožným životem. Představme si, že se díky svým zbožným činnostem povýší do nebeského království. Krišna vysvětluje v Bhagavad-gítě, že jakmile výsledky jeho zbožných činností vyprší, bude nucen vrátit se na tuto planetu. Dále bychom měli vědět, že pokud někdo v tomto životě vykonává zbožné skutky, dává milodary a podobně, bude se sem muset vrátit v příštím životě, aby přijal jejich výsledky. To znamená, že bude muset prožít další život v hmotném těle. Těšit se na výsledky svých zbožných činů tedy není příliš moudré. Dokonce i v Indii lidé naneštěstí raději vykonávají obyčejné zbožné činnosti, jako je například dávání milodarů, než oddanou službu Krišnovi. Doufají, že prováděním takové tapasji neboli odříkání se po smrti povýší na nebeské planety, kde je čeká vyšší hmotná životní úroveň. S tímto cílem nebo s vidinou požitku již v tomto životě uctívají polobohy. Například Šiva dává tomu, kdo ho uctívá, hmotné požehnání velice rychle. Je velmi laskavý a dá člověku všechno, co si přeje. Je známý jako Ášutóša neboli ,,ten, koho lze snadno uspokojit``. Lidé ho proto rádi uctívají, když chtějí žít v bohatství a blahobytu. Šrí Kršna však takové uctívání v Bhagavad-gítě (7.20) zavrhuje: k€mais tais tair hŤta-jń€n€テ prapadyante 'nya-devat€テ. ,,Ti, jejichž inteligenci unesly hmotné touhy, se odevzdávají polobohům. `` Šrímad-Bhágavatam vypráví příběh o Vrkásurovi, který Šivu žádal o hrozivé požehnání. Vrkásura chtěl, aby každý, jehož hlavy se dotkne, zemřel. Po takových požehnáních obvykle touží démoni. Také Rávana a Hiranjakašipu získali podobná požehnání. Mysleli si, že se mohou stát tak mocnými, že se vyhnou i smrti. To je typická démonská mentalita. Žádné požehnání polobohů však tyto démony nedokázalo zachránit před smrtí a nakonec je zabil Samotný Nejvyšší Pán. Podle zákona přírody se nikdo nevyhne smrti. Každý, kdo se narodí v tomto hmotném světě, musí také zemřít. Hmotný svět se nazývá Martjalóka, což znamená, že každá živá bytost musí projít zrozením, smrtí, stářím a nemocemi. Lidé jsou ale v iluzi, a proto si tuto skutečnost neuvědomují. Snaží se vytvořit různé hmotné podmínky a pokoušejí se žít věčně. Také moderní vědci chtějí být nesmrtelní a napodobují tak Hiranjakašipua. To je pošetilost. Neměli bychom se smrti bát, ale měli bychom být opatrní a ptát se: ,,Kam se za své činnosti dostanu v příštím životě? `` Oddaný se smrti nebojí. Pouze se modlí ke Krišnovi: ,,Pokud chceš, zemřu a znovu se narodím. Toužím jen po tom, abych na Tebe Tvou milostí nikdy nezapomněl, ať již budu kdekoliv. `` Oddaný nemá strach, pouze je opatrný, aby nepoklesl. Současně však ví, že ať vykoná jakékoliv množství oddané služby, je mu to věčně k dobru. Adžámilův příběh to jasně dokládá. Měli bychom velice přísně dodržovat všechna pravidla a usměrnění, ale dokonce i když poklesneme, nic neztratíme. To říká Nárada Muni ve výše uvedeném citátu. Dokonce i když někdo přijme vědomí Kršny pouze ze sentimentu a vykonává oddanou službu jen nějakou dobu a znovu se vrátí k materialistickému životu, všechna jeho oddaná služba se počítá a jednoho dne bude stejně jako Adžámil zachráněn. Když Višnudútové zmizeli, Adžámil nejdříve přemýšlel, jestli se mu o tom všem jenom nezdálo. Ležel v komatu na smrtelné posteli, ale Jamadúty a Višnudúty skutečně viděl. Nyní měl dojem, že to byl jen sen. Když si uvědomil, že ho Višnudútové zachránili před hrozivými posly Jamarádže, chtěl je znovu vidět. Višnudútové vypadali velice nádherně. Měli stejné tělesné rysy jako Pán Višnu a byli také stejně ozdobeni. V rukou měli čtyři symboly Jeho moci: lasturu, lotos, kyj a disk. Jejich těla velmi krásně zářila a na sobě měli šaty ze zlatého hedvábí. Adžámil se proto zeptal: ,,Kam se poděly tyto krásné osobnosti, které mě vysvobodily ze zajetí Jamadútů? `` Adžámil uvažoval: ,,Po celý život jsem byl hříšný. Čím jsem si tedy zasloužil vidět tyto velké osobnosti? `` Řekl si: ,,Možná jsem ve svém předešlém životě udělal něco dobrého, a proto jsem nyní měl možnost Višnudúty spatřit. `` Adžámil byl v mládí věrným služebníkem Pána Nárájana, a proto je spatřil. Dobrá společnost, kterou byl požehnán ve svém mládí, ho nyní zachránila. V Čaitanja-čaritámrtě (Madhja 22.54) se říká:
,,Všechna zjevená písma prohlašují, že pouhý okamžik ve společnosti čistého oddaného může člověku přinést veškerý úspěch. `` Na začátku svého života byl Adžámil zajisté velice čistý a žil ve společnosti oddaných a bráhmanů. I když později poklesl, díky těmto zbožným činnostem dal svému synovi jméno Nárájan. Jistě ho k tomu zevnitř inspiroval Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství. Pán říká v Bhagavad-gítě (15.15.): s ,,Jsem v srdci každého a ode Mě pochází paměť, poznání a zapomnění. `` Pán je tak laskavý, že nikdy nezapomene na toho, kdo Mu někdy sloužil. Proto dal Adžámilovi zevnitř inspiraci a poradil mu pojmenovat nejmladšího syna jménem Nárájan, aby z náklonnosti neustále volal ,,Nárájane! Nárájane! `` a tak se vysvobodil z těžké a nejnebezpečnější situace v okamžiku smrti. Taková je Krišnova milost. Guru-krishna-prasade paya bhakti-lata-bija - milostí gurua a Krišny obdržíme semínko bhakti, oddané služby. Když bude oddaný toto semínko zalévat nasloucháním a zpíváním jména Pána, zbaví se tím největšího strachu. V hnutí pro vědomí Krišny proto měníme oddaným jména tak, aby jim připomínala Pána Višnua. Jestliže si může oddaný v okamžiku smrti vzpomenout na své vlastní jméno, jako je třeba Krišna dás nebo Góvinda dás, může se zachránit z největšího nebezpečí. Změna jména při zasvěcení je proto velice důležitá. Hnutí pro vědomí Krišny je tak dokonalé, že každému umožní vzpomínat na Krišnu. Myslet na Krišnu v okamžiku smrti mohou obvykle ti, kdo k Němu vyvinuli důvěrný vztah prostřednictvím celoživotní oddané služby. V mládí otec Adžámila vychovával k úplné víře v Pána a do svých dvaceti let Adžámil Pánu Nárájanovi velice pěkně sloužil. I když poklesl a zapomněl na svůj vztah k Němu, Nárájan nezapomněl, a když to Adžámil v osudné chvíli potřeboval, Nárájan lásku Svému oddanému opětoval. Adžámil si tak na Něj mohl v okamžiku smrti vzpomenout. Krišna je velice vděčný i za nepatrnou oddanou službu. Potvrzuje to v Bhagavad-gítě (2.40):
,,V tomto úsilí neexistuje ztráta nebo úbytek a i malý pokrok na této cestě může člověka uchránit před největším nebezpečím. `` Jestliže člověk vykoná třeba i jen nepatrnou oddanou službu, může ho to zachránit před největším nebezpečím. Proč tedy nepřijmout vědomí Krišny? Zaměstnávejte se v oddané službě stále, dvacet čtyři hodiny denně. Potom pro vás nebude existovat žádné nebezpečí. Ten, kdo získal vědomí Krišny, nemá strach, protože ví, že ho Krišna ochrání.
Komentáře
Přehled komentářů
Hare Krišna Murari
Je mesic Kartik tak to mas vynikajici prilezitost se na tuto uroven dostat
at na krišnu nikdy nezapomenu
(Murari, 29. 10. 2014 7:20)Modím se abych na Krišnu již nikdy nezapoměl a ve chvíli smrti si na něj dokázal vzpomenout takové je moje hluboké přání
a důvod?
(Krišna, 29. 10. 2014 7:39)