Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co je konečným cílem jógy nebo meditace?

Podobně, cílem filozofického hledání, džňána-jógy, je pochopení Nejvyššího Brahmanu. Existují nepochybně různé uznávané procesy, ale podle autoritativních popisů nejsou v tomto věku Kali praktické. Člověk by se proto měl věnovat procesu, který se nazývá hari-kirtana. Může to dělat každý, aniž by potřeboval nějaké zvláštní kvalifikace. Nemusí studovat filozofii nebo Védántu. To bylo obsahem rozmluvy Pána Čaitanji s Prakášánandou Sarasvatím.

Když Pán Čaitanja Maháprabhu diskutoval s Prakášánandou Sarasvatím o filozofii Védánty, Prakášánanda Sarasvatí se Ho nejdříve zeptal: ,,Chápu, že jsi byl ve Svém mládí velikým učencem. (Pán Čaitanja byl skutečně velký učenec. Jmenoval se Nimái Pandita a když Mu bylo šestnáct let, porazil proslulého učence z Kašmíru, Kéšavu Kašmírího.) Vidím, že jsi velký znalec sanskrtu a jsi také obzvláště učený logik. Narodil ses také v bráhmanské rodině a nyní jsi sannjásí. Jak je to možné, že zpíváš a tančíš a nečteš Védántu? `` To byla první otázka, kterou Prakášánanda Sarasvatí položil, a Pán Čaitanja odpověděl: ,,Je tomu tak proto, že když jsem dostal zasvěcení od Svého duchovního mistra, řekl Mi, že jsem prvotřídní hlupák., Nezabývej se Védántou, ` řekl Mi., Tím budeš jen ztrácet čas. Zpívej Haré Krišna, a tak dosáhneš úspěchu. ``` Takto odpověděl. Čaitanja Maháprabhu zajisté nebyl hlupák a Védánta také jistě není pro hlupáky. Aby člověk porozuměl Védántě, musí mít dostatečné vzdělání a být na určité úrovni. Každé slovo má spousty významů a existuje mnoho rozsáhlých komentářů v sanskrtu od Šankaráčárji a Rámánudžáčárji. Jak můžeme Védántě porozumět my? Není to možné. Porozumět jí mohou jeden nebo dva lidé, ale pro ostatní to není možné. A stejně tak není možné provozovat jógu. Když proto někdo přijme metodu Šrí Čaitanji Maháprabhua, zpívání Haré Krišna, prvním výsledkem bude ... zpíváním se očistí všechna špína v srdci. Zpívejte - nemusíte nic platit a nic neztrácíte. Kdo bude zpívat třeba jen jeden týden, uvidí svůj pokrok v duchovním poznání.

Mnoho studentů k nám přišlo jednoduše zásluhou zpívání. Zpíváním porozumí celé filozofii a očistí se. Hnutí se začalo šířit před pouhými čtyřmi roky, v roce 1966, a již má mnoho středisek. Američtí chlapci a dívky ho berou velice vážně a jsou šťastní. Zeptejte se kohokoliv z nich. Očišťují svá srdce od špíny jednoduše zpíváním Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare / Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare

Dalším bodem je : jakmile jsou nečistoty ze srdce odstraněny, všechny problémy hmotné existence se ihned vyřeší. Tento svět se přirovnává k davagni, což označuje lesní požár. V tomto hmotném světě nechce nikdo neštěstí, ale přesto se mu nikdo nevyhne. Je to zákon hmotné přírody. Nikdo nechce požár, ale kdykoliv jedeme do města, požárníci jsou pokaždé v činnosti. Vždy je někde požár. Podobně existuje mnoho věcí, které si nikdo nepřeje. Nikdo nechce smrt - ale smrt přijde. Nikdo nechce nemoc - ale nemoc existuje. Nikdo nechce zestárnout - ale stáří přesto přijde. Přijdou i proti naší vůli, v rozporu s našimi touhami.

Tímto způsobem bychom měli uvažovat o hmotné existenci. Tato lidská životní podoba je určena k rozvoji poznání a nikoliv k promarnění cenného života zvířecím způsobem: jedením, spaním, pářením se a bráněním se. To není pokrok civilizace. Bhágavatam říká, že toto tělo není určeno k tomu, abychom tvrdě pracovali jen pro smyslový požitek.


(Bhág. 5.5.1)

Velice tvrdě pracovat pro uspokojení svých smyslů je zaměstnáním prasat, a ne lidí. Lidská bytost by se měla učit odříkání ( tapasyi ). Obzvláště v Indii prožilo mnoho velkých světců a velkých králů, mnoho brahmačárínů a sannjásínů své životy ve velkém odříkání, neboť již nechtěli dále spát. Pán Buddha byl princem, který se vzdal všeho a zaměstnal se v tapasji. To je lidský život. Když králi Bháratovi, po kterém byla Indie pojmenována Bhárata-varša, bylo dvacet čtyři let, vzdal se svého království, své mladé ženy a dětí, a odešel se věnovat odříkání. A když Pánu Čaitanjovi Maháprabhuovi bylo pouhých dvacet čtyři let, opustil Svou mladou ženu, matku, všechno. Existuje mnoho příkladů. Indie je zemí odříkání, ale my na to zapomínáme. Snažíme se z ní udělat zemi technologie. Je překvapující, že Indie již dnes nepropaguje tuto cestu odříkání, třebaže je zemí dharmy: dharma-ketre kuru-ketre.

To ale neplatí pouze pro Indii - všude vládne železný věk, ve kterém je všechno degradované - pr€yeŠ€lp€yuaƒ sabhya kal€v asmin yuge jan€ƒ (Bhág. 1.1.10). V tomto věku Kali se zkracuje délka života, lidé nemají sklony k seberealizaci, a když je mají, jsou vždy svedeni nějakými podvodníky. Tento věk je velice zkažený. Proto metoda Šrí Čaitanji Maháprabhua, zpívání Haré Krišna, je nejlepší a nejjednodušší metodou.


,,V tomto věku Kali neexistuje žádné jiné náboženství než oslavování Pána pronášením Jeho svatého jména, a to je závěr všech zjevených písem. Není žádná jiná cesta, není žádná jiná cesta, není žádná jiná cesta. `` Tento verš můžeme najít v Brhan-náradíja Puráně:. Pouze zpívejte Haré Krišna. Neexistuje jiná možnost. V tomto věku Kali neexistuje jiný způsob seberealizace. Musíme to tedy přijmout.

Podobný verš můžeme najít také ve Šrímad-Bhágavatamu. Ve třetí kapitole dvanáctého zpěvu řekl Šukadéva Gósvámí Mahárádžovi Paríkšitovi o chybách tohoto věku a nyní se všechny příznaky věku Kali projevují. V závěru ale Šukadéva Gósvámí říká: kaler doa-nidhe r€jann asti hy eko mah€n guŠaƒ. ,,Můj drahý králi, tento věk Kali je plný chyb, ale existuje v něm jedná dobrá příležitost. `` A jaká je to příležitost? ,,Jednoduše zpíváním Haré Krišna mantry se člověk může osvobodit a jít zpátky k Bohu. ``

Je to praktické a autorizované a každý může sám na sobě vyzkoušet, jaký pokrok dělá pouhým zpíváním. Hnutí pro vědomí Krišny není nic nového; nic, co bychom si vymysleli. Je autorizované na základě védských principů a učení áčárjů jako Čaitanji Maháprabhua a jiných. Tato metoda je velice jednoduchá a člověk nemůže nic ztratit. Nic vám neúčtujeme, nevybíráme žádné poplatky a ani lidem nedáváme nějakou tajnou mantru a neslibujeme jim, že se z nich do šesti měsíců stanou Bozi. Ne. Tato metoda je přístupná každému - dětem, ženám, dívkám, chlapcům i starým lidem - každý může zpívat a vidět výsledky.

S tímto cílem zakládáme nejen Nový Vrndávan, farmu v západní Virginii, ale také další duchovní společenství jako je Nový Navadvíp nebo Nové Džagannáth Purí. Nové Džagannáth Purí v San Francisku jsme již otevřeli, a pořádáme tam festival Ratha-játra. Letos budeme Ratha-játru pořádat také v Londýně. K Temži pojedou tři vozy pro Džagannátha, Baladévu a Subhadru. V Americe existuje Nová Anglie a Nový York, takže proč ne také Nový Vrndávan? Zakládat Nový Vrndávan je zvláště důležité, protože Pán Čaitanja doporučil: ,,Kršna, syn Nandy Mahárádže, je ve Vrndávan-dhámu ve Vradžabhúmi nejvyšším uctívaným Božstvem a Jeho sídlo, Vrndávan, je také hodný uctívání. `` Chlapci a dívky ze Západu se věnují vědomí Kršny a měli by žít na místě jako je Vrndávan. Swami Kírtanánanda, který byl se mnou ve Vrndávanu před dvěma lety, ví, jak Vrndávan vypadá, a dal jsem mu pokyny, aby postavil alespoň sedm chrámů. Ve Vrndávanu najdeme pět tisíc chrámů Rádhy-Krišny, ale nejdůležitějších je sedm z nich, které založili Gósvámí. Chceme žít v Novém Vrndávanu, ekonomické potřeby řešit zemědělstvím a chovem krav a mírumilovně se věnovat vědomí Krišny, zpívat Haré Krišna. Tak vypadá Vrndávan.(Bhagavad-gítá 6.17). Tato lidská životní podoba není určena pro nepřirozené zvyšování našich potřeb. Měli bychom být spokojeni pouze tím, že udržujeme tělo a duši pohromadě, a zbytek času bychom měli rozvíjet své vědomí Kršny, abychom po opuštění tohoto těla nemuseli přijmout další hmotné tělo, ale mohli jít zpátky domů, zpátky k Bohu. Takové by mělo být motto lidského života.

Hmotný život znamená jedení, spaní, páření se a bránění se, ale duchovní život znamená něco víc. To je také rozdíl mezi životem zvířete a lidským životem. Pro zvíře je běžné jíst, spát, pářit se a bránit se. Pes jí a člověk také jí. Člověk spí a pes také spí. Člověk se věnuje sexu a pes se také věnuje sexu. Pes se určitým způsobem brání a člověk má také svůj způsob obrany, například atomové zbraně. Tyto čtyři zásady jsou lidem a zvířatům společné a pokrok v těchto činnostech není známkou lidské, ale zvířecí civilizace. Lidská civilizace znamená ath€to brahma-jijń€s€. První verš ve Védánta-sútře říká: ath€to brahma-jijń€s€ - ,,Nyní je čas dotazovat se na Brahman. `` To je lidský život. Dokud člověk není duchovně zvídavý, jijń€suƒ Źreya uttamam, je pouhým zvířetem, protože žije na základě čtyř uvedených principů a to je vše. Člověk musí chtít poznat, kdo je a proč musí zakoušet utrpení v podobě zrození, smrti, stáří a nemoci. Existuje nějaký lék? Na tyto otázky by měl člověk hledat odpověď. To je lidský život a to je také duchovní život.

Duchovní život znamená lidský život, a hmotný život znamená život zvířat. To je všechno. Musíme dělat to, co je doporučeno v Bhagavad-gítě.  Například to, že se chci věnovat duchovnímu životu, neznamená, že přestanu jíst. Mé jedení by ale mělo být omezené. V Bhagavad-gítě je popsáno, co je prvotřídní potrava neboli potrava v kvalitě dobra, jaká je potrava v kvalitě vášně a jaká je potrava třetí třídy, v kvalitě nevědomosti. V lidské společnosti se musíme povznést na sattvickou úroveň (úroveň kvality dobra) a potom znovu oživit své transcendentální vědomí neboli vědomí Krišny. Všechno můžeme nalézt v šástrách, ale my se o to bohužel nepokoušíme.


(Bhág. 1.2.20)

Člověk nemůže porozumět Bohu, dokud se nevysvobodí ze zajetí tří kvalit hmotné přírody. Prasanna-manasaƒ. Musí být na úrovni realizace Brahmanu. Brahma-bh™taƒ prasann€tm€ na Źocati na k€‰kati (Bg. 18.54). Všechny tyto pokyny najdeme v šástrách, takže bychom jich měli využít a kázat. Tuto zodpovědnost mají inteligentní lidé. Obyčejní lidé vědí, že Bůh je velký, ale nevědí, jak velký ve skutečnosti je. A to se můžeme dozvědět z védské literatury. To je naše povinnost v tomto železném věku:  oslavování Nejvyššího

Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare / Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare