Jdi na obsah Jdi na menu
 


Duchovní život bez duchovního mistra je utopie:-)

Naslouchání autoritám

Védské zásady přijímáme jako autoritativní, neboť pocházejí od Krišny. Védy proto představují autoritu Nejvyšší Osobnosti Božství, stejně jako sbírky zákonů představují autoritu vlády. Když máme určit, co je náboženství a co je bezbožnost, argumenty jako ,,To je můj názor`` nebo ,,Myslím si, že to znamená tohle`` nepřicházejí v úvahu. Různé vlastní domněnky jsou nesmyslné. Bohu musíme porozumět nasloucháním Jeho autorizovanému představiteli a tato metoda se nazývá ŹuŹruma. V Bhagavad-gítě (4.1) Krišna říká:


,,Vyjevil jsem tuto nehynoucí vědu o józe bohu Slunce Vivasvánovi a Vivasván ji sdělil Manuovi, otci lidského pokolení, který ji potom sdělil Ikšvákuovi. `` To je způsob, jak porozumět Védám - nasloucháním správné autoritě, duchovnímu mistrovi. Jamadútové tedy říkali Višnudútům, aby jim nebránili ve vykonávání jejich povinností, neboť jednali podle pokynů pověřené autority, Jamarádže. Jamarádž je jedním z dvanácti mahádžanů, velkých osobností, které jsou autoritami v duchovních i hmotných záležitostech. Je vaišnava, ale má velice nevděčný úkol trestat všechny hříšné duše. Stejně jako je policista odpovědným a věrným služebníkem vlády, je Jamarádž věrným služebníkem Nárájana neboli Kršny. Jeho úkolem je trestat hříšníky. Jestliže i v obyčejné vládě je třeba nejvyššího soudce, což potom říci o Boží vládě? Šrímad-Bhágavatam říká, že existuje dvanáct mahádžanů: Brahmá, Nárada Muni, Šiva, čtyři Kumárové, Kapila (syn Dévahúti), Svajambhuva Manu, Prahlád Mahárádž, Bhíšmadéva, Džanaka Mahárádž, Šukadéva Gósvámí, Bali Mahárádž a Jamarádž. Tyto autority vědí přesně, kdo je Bůh a mohou nás k Němu dovést. Šástry nám proto radí, abychom je následovali. Boha nikdy nemůžeme poznat, pokud nenásledujeme mahádžany, neboť cestě náboženství nemůžeme porozumět svou mentální spekulací. Náboženské zásady vytvořil Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství . Skutečné náboženství proto znamená držet se pokynů Nejvyššího Pána a Jeho představitelů. V Bhagavad-gítě (18.66) Krišna říká:  ,,Jednoduše se Mi odevzdej. `` To je skutečné náboženství. Všechno ostatní je bezbožnost. Vymyšlené náboženství není žádné náboženství - je to jen podvod. V dnešní době je moderní, že si každý vymýšlí své vlastní náboženství bez ohledu na autority. Měli bychom vědět, že dharma neboli náboženství jsou zákony, které dal lidem Bůh. Mahádžanové tuto cestu dharmy přísně dodržují, a proto bychom je měli následovat. Jinak nemůžeme nikdy pochopit, co je náboženství nebo kdo je Bůh. V hmotném světě je každý zmatený a neví, co je náboženství. Mundaka Upanišad (1.2.12) proto říká, že člověk by měl vyhledat gurua  ,,Pokud se někdo chce učit transcendentálnímu poznání, musí vyhledat gurua. `` Neexistuje žádná výjimka. Nikdo nemůže říci: ,,Pochopím transcendentální poznání i bez gurua. `` To není možné. Vaišnavské zásady nařizují:  Prvním krokem k získání duchovního poznání je odevzdat se pravému guruovi. Odevzdání se guruovi se skládá ze tří věcí: . Duchovnímu učiteli se musíme podrobit, musíme se ho ptát a musíme mu sloužit. Potom budeme schopni porozumět skutečnému transcendentálnímu poznání. Když se Sanátana Gósvámí odevzdal Pánu Čaitanjovi a ptal se, jestli se může stát Jeho žákem, řekl: ,,Můj drahý Pane, když jsem byl ministrem, lidé mě považovali za učeného a inteligentního člověka. Ve skutečnosti ale nejsem ani inteligentní, ani učený, neboť nevím, kdo vlastně jsem. Výsledkem mé učenosti je to, že vím všechno kromě toho, kdo jsem a jak se mohu dostat z těchto ubohých podmínek hmotného života. `` Tento problém s sebou přináší i moderní vzdělání. Profesor hovoří o tolika různých věcech, ale když se ho zeptáme, kdo je, neví, jak odpovědět. Na univerzitách dostávají diplomy lidé, kteří si myslí: ,,Jsem lékař, jsem velice učený člověk, `` ale když takovému lékaři řekneme, aby vysvětlil, co je cílem života, odpoví nám jenom v rámci svého tělesného chápání - ,,Jsem Američan, jsem muž apod. `` Zná jen svou tělesnou identitu, která ve skutečnosti není jeho ,,já``, a je proto prvotřídní hlupák. Ardžuna také nejprve uvažoval na úrovni tělesných vztahů: ,,Krišno, jak mohu bojovat? Na druhé straně jsou mí bratranci, bratři, strýci, synovci a švagři. Jestliže je zabiji, jejich manželky ovdoví a poklesnou a narodí se jim nechtěné děti. `` I když byl Ardžuna velice učený, byl zmaten. Řekl: ,,Můj drahý Krišno, jsem zmatený. Jsem kšatrija a mou povinností je bojovat. Zanedbávám svou povinnost, neboť jsem na rozpacích a nedokážu rozumně uvažovat. Vím, že Ty mi můžeš vysvětlit, co bych měl dělat, a proto se Ti odevzdávám jako Tvůj žák. Prosím, pouč mě. `` (Bhagavad-gítá 2.7) Védská literatura nám především říká, že guru není na hraní. Nikdy bychom si neměli myslet: ,,Musím si najít gurua, protože je to v módě, ale následovat jeho pokyny není nutné. `` Takoví guruové i žáci jsou k ničemu. Přijetí gurua je vážná věc. Musíte s vážností hledat, kdo je pravý duchovní učitel, který vám pomůže vyřešit životní problémy. Na duchovního učitele by se měl obrátit pouze ten, kdo se opravdu vážně zajímá, jak se dostat z planoucího ohně hmotné existence. Šrímad-Bhágavatam (11.3.21) říká:


Ten, kdo chce ze svého života získat největší prospěch, se musí odevzdat guruovi. Guru musí znát védskou literaturu a také její závěry. A nejen že musí dobře znát písma - musí se ve svém životě řídit zásadami Véd a nijak se od nich neodchylovat. Nesmí již usilovat o bohatství, ženy a uznání a musí jít pouze cestou duchovního života a být plně odevzdaný Nejvyšší Osobnosti Božství, Kršnovi. Všichni by se měli snažit najít takovou osobnost a přijmout ji za svého duchovního mistra. Jamarádžovi služebníci tedy odpověděli zcela správně. Zásady náboženství a bezbožnosti si nevymysleli - naopak, vysvětlili, že všechno vyslechli od svého duchovního mistra, Jamarádže. : každý by měl následovat mahádžany neboli autority