Jdi na obsah Jdi na menu
 


K čemu je hlava na krku?

Ti, kteří jsou příliš poutáni k bohatství a smyslovému požitku, nemohou porozumět duchovnímu životu a jsou v chápání duchovních záležitostí velice pomalí. Lidé jsou dnes  velice pomalí. Neberou hnutí pro vědomí Krišny příliš vážně, protože moderní civilizace je pouze naučila uspokojovat své smysly. Zvláště v západních zemích najdeme mnoho prostředků ke smyslovému požitku. Lidé vymysleli dokonce i elektronické holicí strojky, třebaže původně všem stačila břitva nebo žiletka. Dnes díky strojům člověk nemusí ani hýbat rukou a všichni to považují za velký pokrok. Šástry nám však říkají, že lidský život není určen ke smyslovému požitku, ale k odříkání. To je védská civilizace. Nejdříve musí být každý vychováván jako brahmačárí a musí se naučit ovládat smysly. Brahmačárí musí žít životem tapasji, odříkání, a nesmí podléhat žádostem smyslů. Dříve chodili brahmačárí od domu k domu a žebrali pro ášram a od samého začátku se učili oslovovat každou ženu jako matku.

Dnes jsou již lidé v tak ubohém stavu, že někteří říkají: ,,Ať už umřeme. Chceme umřít.`` Krišna říká v Bhagavad-gítě: ,,Proč bys měl umírat?`` Lidé chtějí umřít, aby skončilo jejich trápení v hmotném světě, ale kdo se snaží zjistit, jak je možné se smrti vyhnout? Bhagavad-gítá říká, že smrt je pro nás ve skutečnosti nepřirozená. Je nám násilím vnucena a naším cílem je znovu dosáhnout nesmrtelnosti. To je dokonalost lidského života, ale nikoho to nezajímá. Jsme tak otupělí, že se nedokážeme vyhnout zrození, stáří, nemoci a smrti. Procházíme jimi jenom proto, že nejsme dostatečně bdělí. Když Sanátana Gósvámí přišel za Čaitanjou Maháprabhuem, řekl: ,,Můj drahý Pane. Přivedl jsi mě až ke Svým lotosovým nohám. Proto se Tě ptám, jaké je mé skutečné postavení. Proč musím trpět trojím utrpením hmotného života?`` Nikdo si dnes neklade takové otázky. s osvobození, znamená osvobodit se od trojího utrpení života a také od zrození, stáří, nemoci a smrti. Někdy lidé projeví trochu zájmu a vydají se cestou, která není autorizovaná, nebo vymyslí něco jiného. Není však třeba něco vymýšlet. Vědomí Krišny může očistit každého. Každý může být vysvobozen, bez ohledu na své postavení nebo kulturu. Rozšířili jsme toto hnutí pro vědomí Kršny do celého světa a lidem to přineslo štěstí.

Podle Bhagavad-gíty (9.32) se může Krišnovi odevzdat každý. Krišna nikoho neodmítá a podobně ani Jeho oddaní nikoho neodmítají. To je hnutí pro vědomí Krišny. Říkáme všem: ,,Ano, jste vítáni. Studujte tuto vědu, začněte žít duchovním životem a staňte se oddanými Krišny.`` Lidé nás za to někdy kritizují, ale Krišna jasně říká v Bhagavad-gítě, že i nízcí lidé se Mu mohou odevzdat a dospět k vysvobození. Co potom říci o zbožných lidech narozených v bráhmanských rodinách? V tomto věku se však lidé narození v bohatých nebo bráhmanských rodinách o duchovní realizaci příliš nezajímají. Zahazují svoji příležitost a jen vyčerpávají výsledky svých zbožných činností. Má-li se společnost zlepšit, je zapotřebí největších sádhuů (světců). Jestliže jsou všichni šúdrové nebo podvodníci, jak může být společnost mírumilovná? Pro nápravu společnosti Krišna doporučuje varnášrama-dharmu. Společnost potřebuje ideální bráhmany, kšatrije, vaišje a šúdry, ale dnes to nikoho nezajímá.

,,Kdo je sádhu?`` Sádhu je ten, kdo z celého srdce oddaně slouží Kršnovi. V Bhagavad-gítě (9.30) Šrí Krišna říká:


,,Dokonce i člověk, který se dopustil nejohavnějšího činu, by měl být považován za svatého, jestliže Mi slouží s ryzí oddaností, neboť jde ve své snaze správným směrem.``

Sádhu musí být velice tolerantní. Když se člověk stane oddaným, mnoho lidí se k němu začne chovat nepřátelsky, protože v této době jsou lidé démonští. Dokonce i z vlastního otce se může stát démon jako například Hiranjakašipu. Jeho syn Prahlád Mahárádž zpíval Haré Kršna již v pěti letech, ale Hiranjakašipua to tak rozzuřilo, že ho chtěl zabít. Hiranjakašipu křičel: ,,Proč zpíváš Haré Kršna? Proč pořád mluvíš o nějakém jiném Bohu? Já jsem Bůh.`` Tak se chová asura, démon. Darebáci, kteří se prohlašují za Boha, jsou jednoduše démoni. Prahládův otec se mu snažil vnutit, že je Bůh, ale Prahlád Mahárádž to nepřijal. Viděl svého otce jako asuru a zákonitě mezi nimi došlo ke konfliktu. Když se Hiranjakašipu zeptal Prahláda Mahárádže: ,,Co nejlepšího ses naučil od svých učitelů?`` Prahlád odpověděl: ,,Ó největší z asurů, naučil jsem se, že se kvůli hmotnému tělu musíme podrobit smrti. To ale není cílem lidského života. Lidský život je určen k vysvobození (ms).`` Hloupí lidé to ale nevědí. Kršna říká: ,,Já jsem smrt a odejmu všechno tvé vlastnictví.`` (Bhagavad-gítá 10.34) Hiranjakašipu byl tak mocný démon, že se ho báli i polobozi, ale Kršna mu vzal všechno během jediného okamžiku. Hiranjakašipu si chtěl zajistit bezpečí a myslel si: ,,Nezemřu ani tímto způsobem. Nezemřu ani tamtím způsobem.`` Nenapadlo ho však, že ho zabije Samotný Pán ve Své podobě Nrsinhy. Můžeme být velice vychytralí a snažit se Kršnu podvést, ale On se vždy ukáže jako inteligentnější. Když se matka Jašódá snažila svázat Kršnu provazem, provaz nebyl nikdy dost dlouhý. Vždy chyběly dva palce. S naší inteligencí je to podobné. Chceme Boha podvést a přelstít Ho, ale nikdy se nám to nepodaří. Lidé si myslí, že jsou velmi pokročilí a chytří, ale jejich pýcha způsobí, že jim poznání unese májá. Kršna odejme inteligenci ateistickým a démonským lidem jako je Hiranjakašipu. Ateisté nevědí, že Kršnova inteligence je vždy alespoň o dva palce větší než jejich.

V hmotném světě neustále bojujeme o přežití. Chceme žít a bojíme se smrti. Nechceme trpět při zrození, být nemocní, nebo zestárnout. V hmotném světě na nás čeká tolik utrpení. Nechceme ho, ale je nám vnuceno. Naneštěstí nejsme dostatečně inteligentní, abychom všechny tyto problémy vyřešili. Měli bychom se jako Sanátana Gósvámí zeptat, jak s nimi skoncovat. Místo toho však jednáme tak, že budeme muset přijmout další tělo. Setkáváme se s potížemi pramenícími z hmotného těla, ale neděláme nic pro to, abychom se jich zbavili. Hnutí pro vědomí Krišny přináší všem radu, jak se vysvobodit.