Legendární moudrá žena, královna Kuntí a její překvapivé realizace-nejlepší lekce Šríly Prabhupády!
Královna Kuntí říká:Můj Pane, je snadné se k Tobě přiblížit, ale pouze pro ty, kteří jsou hmotně vyčerpáni. Člověk,který jde po cestě (hmotného) pokroku a snaží se vylepšit své postavení a dosáhnout ctihodného zrození, velkého bohatství, vysokého vzdělání a tělesné krásy, k Tobě nedokáže přistoupits upřímnými pocity.
Šrímad-Bhágavatam 8.26
Hmotný pokrok znamená narodit se v aristokratické rodině, mít velký majetek, vzdělání a osobní krásu.
Všichni materialisté prahnou po těchto hmotných věcech a říkají tomu rozvoj hmotné civilizace.
Výsledkem je, že ten, kdo všech těchto hmotných věcí dosáhne, začne být nepřirozeně pyšný
a omámený ze svého pomíjivého bohatství. Takoví hmotně povýšení lidé pak nejsou schopni pronášet
svaté jméno Pána a upřímně Ho oslovovat: ,,Ó Góvindo, ó Krišno!`` V šástrách je řečeno, že když
hříšník jednou řekne svaté jméno Pána, zbaví se tolika hříchů, kolika se není schopný ani dopustit.
Takovou má svaté jméno Pána sílu a ani v nejmenším se nejedná o přehánění. Pánovo svaté jméno
skutečně tuto sílu má. Je však rovněž zapotřebí, aby jeho opakování mělo patřičnou kvalitu, a to závisí
na kvalitě cítění. Bezmocný člověk může říkat svaté jméno Pána procítěně, ale ten, kdo totéž svaté
jméno říká ve stavu velké hmotné spokojenosti, nemůţe být tak upřímný. Hmotně povýšení lidé možná
příležitostně recitují svaté jméno Pána, ale nejsou schopni to dělat kvalitně. Čtyři zásady hmotného
rozvoje, tzn. (1) vysoký původ, (2) slušný majetek, (3) vysoké vzdělání a (4) krása, jsou tedy vlastně
překážky v pokroku na cestě duchovního rozvoje. Hmotný obal čisté duše je vnější, stejně jako horečka
je vnějším projevem nezdravého těla. Obvyklým postupem je snižovat horečku a ne ji zvyšovat
špatným jednáním. Někdy vidíme, že duchovně pokročilý člověk hmotně strádá. To ho ale nikterak
neodrazuje. Naopak, hmotná nouze je stejně dobrou známkou jako pokles teploty. Životní zásadou by
mělo být, abychom snižovali stupeň hmotného opojení, které nás přivádí do stále větší iluze, co se týče
cíle života. Lidé posedlí iluzí nemohou vstoupit do Božího království.
Mít velké hmotné bohatství je zajisté Pánova milost. Narodit se v aristokratické rodině nebo třeba
v Americe, být velice bohatý, mít rozsáhlé poznání nebo vzdělání a být krásný jsou dary, které člověk
dostává za své zbožné činnosti. Bohatý člověk budí pozornost ostatních, zatímco chudého si nikdo
nevšimne. Stejně i vzdělaný člověk je na rozdíl od hlupáka středem pozornosti ostatních. Z hmotného
hlediska jsou tedy všechna tato bohatství velkým poţehnáním. Když je ale člověk hmotně bohatý,
omámí ho to: ,,Jsem boháč. Jsem vzdělaný. Mám peníze.``
Když někdo pije víno, opije se a pak si může myslet, že létá po obloze nebo že přišel do nebes. To jsou
následky opilosti. Opilec si ale není vědom, že všechny tyto sny jsou pod vlivem času a jednou musí
skončit. Jelikož neví, že jeho sny nebudou pokračovat věčně, říká se, že je v iluzi. Stejně tak je člověk
omámený, když si myslí: ,,Jsem velice bohatý, jsem velmi vzdělaný a krásný, narodil jsem se
v aristokratické rodině a jsem synem velkého národa.`` To je sice pravda, ale jak dlouho budou tyto
výhody trvat? Předpokládejme, že nyní je někdo Američan, je také bohatý, krásný a má pokročilé
poznání. Můţe být na to všechno velice pyšný, ale jak dlouho? Jednou s jeho tělem bude konec a s ním
skončí také všechno ostatní, stejně jako opilcovy sny.
Tyto sny jsou na úrovni mysli, na úrovni ega a na tělesné úrovni. Já ale nejsem tohle tělo.
Hrubohmotné a jemnohmotné tělo se liší od mého skutečného já. Hrubohmotné tělo je vytvořeno ze
země, vody, ohně, vzduchu a éteru a jemnohmotné tělo se skládá z mysli, inteligence a falešného ega.
Živá bytost je však transcendentální všem těmto osmi prvkům, které jsou v Bhagavad-gítě popsány jako
vnější energie Boha.
Dokonce i když je někdo velice inteligentní, neví, že je pod vlivem vnější energie, stejně jako opilec
neví o tom, že je opilý. Bohatstvím se proto člověk dostává do stavu omámení. Jsme již omámeni
a moderní civilizace si dává za cíl toto naše omámení ještě zvyšovat. Ve skutečnosti bychom se z něj
měli dostat, ale cílem moderní civilizace je neustále ho zvyšovat, abychom byli stále více pod vlivem
tohoto opojení a nakonec šli všichni do pekla.
Kuntídéví říká, že ti, kteří jsou takto omámeni, nemohou oslovit Pána s upřímnými pocity. Nemohou
procítěně říci ,,Sláva Rádhárání a Krišnovi.`` Ztratili svůj duchovní
cit. Nemohou Pána oslovit s citem, neboť nemají poznání. Myslí si: ,,Bůh je pro chudé. Chudí lidé
nemají dostatek potravy. Ať chodí do kostela a modlí se:, Ó Bože, chléb vezdejší dej nám dnes. ` Já
mám ale chleba dostatek. Proč bych měl chodit do kostela?`` To je jen jejich domněnka.
V současnosti žijeme v době ekonomického pokroku a nikdo nemá zájem chodit do kostelů nebo
chrámů. Lidé si myslí: ,,Co je to za nesmysl? Proč bych měl chodit do kostela a žádat o chleba? Když
rozvineme naši ekonomiku, budeme mít chleba dostatek.`` Zvláště to můžeme vidět v komunistických
zemích. Komunisté dělají svou propagandu na vesnicích tak, že říkají lidem, aby šli do kostela a modlili
se o chleba. Tito nevinní lidé se tedy modlí: ,,Ó Bože, chléb vezdejší dej nám dnes.`` Když pak vyjdou
z kostela, komunisté se jich zeptají: ,,Dostali jste chleba?``
,,Ne, pane,`` odpovědí.
,,Vidíte,`` řeknou komunisté. ,,Požádejte nás.``
Lidé potom řeknou: ,,Ó komunističtí přátelé, dejte nám chleba.``
Komunističtí přátelé samozřejmě přivezou celý náklad chleba a řeknou: ,,Vezměte si, kolik chcete.
A kdo je nyní lepší - komunisté, nebo váš Bůh?``
Protože lidé nejsou příliš inteligentní, odpovědí: ,,Vy jste lepší.`` Nejsou natolik inteligentní, aby se
zeptali: ,,Vy darebáci, a odkud jste vzali tento chleba? Vyrobili jste ho ve své továrně? Můžete ve své
továrně vyrobit obilí?`` Protože jsou šúdrové (lidé, kteří nejsou příliš inteligentní), nedokáží jim položit
takové otázky. Ale bráhman, člověk, který je velice inteligentní, se ihned zeptá: ,,Vy darebáci, odkud
jste získali tento chleba? Nemůžete vyrobit chleba. Pouze jste vzali pšenici, kterou vám dává Bůh,
a přeměnili jste ji. To ale neznamená, ţe se to stalo vaším vlastnictvím.``
Když přeměníme jednu věc na druhou, ještě to neznamená, ţe konečný produkt je naším vlastnictvím.
Když například dám truhláři nějaké dřevo, nářadí, zaplatím mu a on vyrobí velice hezkou skříň, komu
ta skříň bude patřit - truhláři nebo mně? Truhlář nemůže říci: ,,Protože jsem opracoval dřevo a vyrobil
takovou krásnou skříň, patří teď mně.`` Podobně můţeme říci ateistům: ,,Kdo vám dává vše potřebné
pro výrobu chleba, vy darebáci? Všechno přichází od Krišny. V Bhagavad-gítě Krišna říká:, Prvky
v hmotném stvoření jsou Mým vlastnictvím. ` Nestvořili jste moře, zemi, oblohu, oheň ani vzduch. Tyto
věci nejsou vaším stvořením. Můžete je jen kombinovat a přeměňovat. Můžete vzít hlínu ze země
a vodu z moře, smíchat je a s pomocí ohně vyrobit cihly. Z těchto cihel potom můžete postavit
mrakodrap a říkat, ţe tento mrakodrap patří vám. Kde jste ale získali vše potřebné pro stavbu
mrakodrapu, vy darebáci? Ukradli jste Pánův majetek a nyní si na něj děláte nároky.`` To je skutečné
poznání.
Omámení a zaslepení lidé to ale naneštěstí nemohou pochopit. Myslí si: ,,Vzali jsme území Ameriky
Indiánům a nyní patří nám.`` Nevědí, že jsou zloději. Bhagavad-gítá jasně říká, že ten, kdo vezme
Pánovo vlastnictví a prohlašuje ho za své, je zloděj ( ).
Krišnovi oddaní mají proto svou vlastní podobu komunismu. Podle duchovního komunismu patří
všechno Bohu. Stejně jako si ruští a čínští komunisté myslí, že všechno patří státu, my si myslíme, ţe
všechno patří Bohu. Je to pouhé rozšíření stejné filozofie a pochopit to vyžaduje jen trochu inteligence.
Proč by si měl člověk myslet, že jeho stát patří jen omezenému počtu lidí? Ve skutečnosti je všechno
vlastnictvím Boha a každá živá bytost má právo užívat si tohoto vlastnictví, protože každý je dítětem
Boha, který je nejvyšším otcem. V Bhagavad-gítě (14.4) Pán Krišna říká:
,,Jsem otec všech živých bytostí dávající sémě.
Všechny živé bytosti ve všech životních podobách jsou mými syny.``
My, ¨živé bytosti, jsme všichni synové Boha, ale zapomněli jsme na to, a proto bojujeme. Ve šťastné
rodině všichni synové vědí: ,,Otec nám všem zaopatřuje potravu. Jsme bratři, proč bychom tedy měli
bojovat?`` Když si budeme vědomi Boha, vědomi Krišny, všechno bojování ve světě skončí. ,,Jsem
Američan,`` ,,Jsem Ind,`` ,,Jsem Rus,`` ,,Jsem Číňan`` - všechna tato nesmyslná označení zmizí. Hnutí
pro vědomí Krišny je tak očišťující, ţe jakmile si lidé toto vědomí osvojí, jejich politické a národnostní
boje ihned ustanou, protože dojdou ke svému skutečnému vědomí a pochopí, že všechno patří Bohu.
Všechny děti v rodině mají právo užívat výhod, které má otec. Stejně tak když je každý nedílnou
součástí Boha, Jeho dítětem, má právo užívat vlastnictví otce. To právo nemají jen lidské bytosti. Podle
Bhagavad-gíty náleží všem živým bytostem, nehledě na to, jestli mají těla lidských bytostí, zvířat,
stromů, ptáků, šelem, hmyzu nebo čehokoliv jiného. Na tom se zakládá vědomí Krišny.
Máme-li vědomí Krišny, nemyslíme si: ,,Můj bratr je dobrý a já jsem také dobrý, ale všichni ostatní
jsou špatní.`` Toto omezené a pochybené vědomí odmítáme. Díky vědomí Krišny se naopak díváme na
všechny živé bytosti stejně. Jak je uvedeno v Bhagavad-gítě (5.18):
,,Díky správnému poznání spatřuje pokorný světec v učeném a vznešeném bráhmanovi, krávě, slonu,
psu a pojídači psů (bezkastovním) jedno a totéž.``
neboli učený člověk vidí všechny živé bytosti na stejné úrovni. Vaišnava neboli oddaný
je vzdělaný, je plný soucitu ( ) a můţe vykonávat takové činnosti,
které mohou lidstvu přinést skutečné poţehnání. Vaišnava cítí a skutečně vidí, že všechny živé bytosti
jsou nedílnou součástí Boha a že z nějakého důvodu poklesly do tohoto hmotného světa a přijaly různé
druhy těl podle různé karmy.
Učení lidé ( ) nedělají rozdíly. Neříkají: ,,To je zvíře, a měli bychom ho proto poslat na
jatka, aby ho lidé mohli sníst.`` Ne. Proč by měla být zvířata porážena na jatkách? Člověk, který si je
skutečně vědomý Krišny, je ke každému laskavý. Jednou ze zásad naší filozofie je nejíst maso. Lidé to
samozřejmě nemusí přijmout. Řeknou: ,,Co je to za nesmysl? Maso je naše potrava. Proč bychom ho
neměli jíst?`` Protoţe jsou to darebáci, kteří jsou omámení iluzí ( ), nechtějí
slyšet pravdu. Jenom ale uvařte: když nějaký chudák leží bezmocně na ulici, mohu ho zabít? Mohu říci:
,,Zabil jsem jenom chudého člověka. Společnost ho stejně nepotřebovala. Proč by měl takový člověk
žít?`` Budu nevinný? Bude mi řečeno, že jsem udělal něco velice pěkného? Ne. I chudák je obyvatelem
státu a nikdo nemůţe dovolit, aby byl zabit. Proč tuto filozofii nerozšířit ještě dále? Stromy, ptáci
a šelmy jsou také Boží synové. Když je člověk zabije, je vinen, stejně jako kdyby zabil chudého
člověka na ulici. V očích Boha, a dokonce ani v očích učeného člověka není žádný rozdíl mezi chudým
a bohatým, černým a bílým. Každá živá bytost je nedílnou součástí Boha. A protože vaišnava to vidí
takto, je jediným skutečným dobrodincem všech ţivých bytostí.
Vaišnava se snaží povýšit všechny živé bytosti na úroveň vědomí Krišny. Vaišnava neuvažuje: ,,Tohle
je Ind a tohle je Američan.`` Někdo se mě jednou zeptal: ,,Proč jste přišel do Ameriky?`` Proč bych ale
neměl jet do Ameriky? Jsem služebník Boha a tohle je Boží království, proč bych tedy neměl přijet?
Takto omezovat oddané je zcela nepřirozené a je to vlastně hříšná činnost. Stejně jako policista můţe
vstoupit do domu, aniž to je přečin, služebník má právo jít kamkoliv, neboť všechno patří Bohu.
Musíme vidět věci takové, jaké jsou. To je vědomí Krišny.
Kuntídéví říká, ţe lidé, kteří jen stupňují svou opilost, si nemohou být vědomi Krišny. Zcela opilý
člověk mluví samé nesmysly a někdo mu řekne: ,,Můj drahý bratře, mluvíš nesmysly. Podívej. Tohle je
tvůj otec a tady je tvoje matka.`` Protoţe je ale opilý, nebude tomu rozumět, a dokonce ani nebude chtít
tomu rozumět. Podobně když se oddaný snaží nějakému hmotně omámenému darebákovi ukázat:
,,Tady je Bůh,`` takový darebák to nebude moci pochopit. Kuntídéví proto říká
a naznačuje, že zbavit se omámení, které způsobuje narození v dobré
rodině, bohatství, vzdělání a krása, je velice dobrou kvalifikací.
Když však člověk rozvine své vědomí Krišny, může totéž hmotné bohatství použít ve službě Krišnovi.
Například Američané, kteří vstoupili do hnutí pro vědomí Krišny, byli předtím hmotně omámeni, ale
nyní, když ze svého omámení procitli, se jejich hmotné přednosti staly duchovními a mohou jim dále
pomoci ve službě Krišnovi. Například když američtí oddaní jedou do Indie, Indové jsou překvapeni,
když vidí, jak Američané začali prahnout po Bohu. Mnoho Indů se ze všech sil snaţí napodobovat
materialistický život Západu, ale když vidí Američany, jak tančí a zpívají Haré Krišna, uvědomují si, co
ve skutečnosti stojí za to následovat.
Všechno můžeme použít ve službě i když člověk zůstane omámený a nevyužívá svých
hmotných výhod ve službě Krišnovi, tyto výhody nemají žádnou cenu. Když je však může využít ve
službě Krišnovi, získají na ceně. Můžeme to vysvětlit na následujícím příkladu. Nula nemá žádnou
hodnotu, ale jakmile před ni napíšeme jedničku, ihned se objeví číslo deset. Když máme dvě nuly, stane
se z nich stovka a ze tří nul je tisíc. Podobně jsme omámeni hmotnými výhodami, které ve skutečnosti
nemají větší hodnotu než nula. Jakmile však přidáme Krišnu, tyto desítky, stovky, tisíce a miliony nul
budou mít nesmírnou hodnotu. Hnutí pro vědomí Krišny proto nabízí lidem na Západě velkou
příležitost. Mají nadbytek nul hmotného života a když pouze přidají Krišnu, jejich život získá nesmírnou
hodnotu.