Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nektar pokynů - 1. lekce

21. 4. 2010

Mantra první

Vyrovnaný člověk, který dokáže ovládat touhu mluvit, nenechá se unášet žádostmi mysli, snáší projevy hněvu a žádosti jazyka, žaludku a genitálií, je způsobilý přijímat žáky po celém světě.


VÝKLAD: Paríkšit Mahárádža položil ve Šrímad Bhágavatamu (6.1.9-10) Šukadévovi Gósvámímu mnoho inteligentních otázek. Jedna z nich byla: ,,Proč lidé vykonávají pokání, když nejsou schopni ovládat své smysly?`` Zloděj může například velice dobře vědět, že za krádež může jít do vězení, a může dokonce na vlastní oči vidět, jak policie zatýká zloděje, ale přesto pokračuje v kradení. Zkušenost získáváme nasloucháním a pozorováním. Méně inteligentní člověk získá zkušenosti pozorováním a inteligentnější člověk získá zkušenosti nasloucháním. Dozví-li se inteligentní člověk ze zákoníků a šáster neboli písem, že krást se nemá, a zaslechne-li, že zloděj byl potrestán a uvězněn, vyvaruje se krádeže. Méně inteligentní člověk musí být nejdříve uvězněn a potrestán za krádež, aby se naučil, že krást se nemá. Hloupý darebák však může zaslechnout, vidět a být dokonce potrestán, ale přesto v kradení pokračuje. I když ho vláda potrestá a odpyká si trest, bude krást znovu, jakmile se dostane z vězení. Považuje-li se trest ve vězení za odčinění, jaký je jeho užitek? Mahárádža Paríkšit se zeptal:

ミリa-Źrut€bhy€ yat p€pa j€nann apy €tmano `hitam
karoti bh™yo vivaŹa pr€yaŹcittam atho katham

kvacin nivartate `bhadr€t kvacic carati tat puna
pr€yaŹcittam atho `p€rtha manye kuńjara-Źaucavat

Mahárádža Paríkšit přirovnává pokání ke koupeli slona. Slon se může velice důkladně vykoupat v řece, ale jakmile vyleze na břeh, vyválí se v blátě. Jakou cenu má taková koupel? Mnoho lidí věnujících se duchovnímu životu podobně zpívá Haré Krišna mahámantru, ale zároveň se dopouští mnoha zakázaných věcí s myšlenkou, že zpívání odstraní jejich přestupky. Proti zpívání svatého jména Krišny se můžeme dopustit deseti druhů přestupků a tento přestupek se nazývá n€mno bal€d yasya hi p€pa-buddhi, hřešení na síle zpívání Haré Krišna mahámantry. Někteří křesťané podobně chodí do kostela, aby se vyzpovídali z hříchů, a myslí si, že zpověď před knězem a vykonání nějakého pokání je zbaví následků jejich týdenních hříchů. Jakmile uplyne sobota a přijde neděle, začnou znovu hřešit, očekávajíce odpuštění příští sobotu. Paríkšit Mahárádža, nejinteligentnější král své doby, tento druh odčinění (pr€yaŹcitta) zavrhl. Šukadéva Gósvámí, který byl stejně inteligentní, jako vhodný duchovní učitel Mahárádži Paríkšita, králi odpověděl a ujistil ho, že jeho prohlášení o pokání bylo správné. Hříšné činnosti nemohou být odčiněny zbožnými. Skutečným odčiněním je probudit naše spící duchovní vědomí Kršny.

Opravdové odčinění vyžaduje získat skutečné poznání a k tomu slouží zavedená metoda. Dodržuje-li člověk hygienické zásady, neonemocní. Člověk se musí řídit podle určitých zásad, aby znovu nabyl své původní poznání. Usměrněnému životu se říká tapasya. Postupně se můžeme povýšit na úroveň skutečného poznání neboli uvědomování si Krišny odříkáním a celibátem (brahmacarya), ovládáním mysli, smyslů, rozdávaním svého majetku jako milo-darů, přísnou pravdomluvností, dodržováním čistoty a prováděním jógových pozic. Poštěstí-li se však někomu, že se mu dostane společnosti čistého oddaného, může snadno překonat všechny metody ovládání mysli jógovým procesem pouhým dodržováním usměrňujících zásad uvědomování si Kršny - vyhýbání se nedovolenému pohlavnímu styku, jedení masa, požívání omamných látek a hazardování - a tím, že se zaměstná v oddané službě Nejvyššímu Pánu pod vedením pravého duchovního učitele. Tuto jednoduchou metodu doporučuje Šríla Rúpa Gósvámí.

Nejdříve musíme ovládnout svou řeč. Každý z nás má schopnost mluvit a jakmile dostaneme příležitost, začneme mluvit. Nemluvíme-li o uvědomování si Krišny, mluvíme o všemožných nesmyslech. Žába na poli mluví tak, že kváká a podobně každý, kdo má jazyk, chce mluvit, i kdyby musel říkat jen samé nesmysly. Kvákání žáby však pouze přivolává hada: ,,Prosím, přijď sem a sežer mě.`` Žába kváká i přesto, že si přivolává smrt. Řeč materialistických lidí a neosobních májávádských filozofů se dá přirovnat ke kvákání žab. Neustále mluví nesmysly a tak přivolávají smrt, aby si pro ně přišla. Ovládání řeči však neznamená dobrovolně mlčet (vnější způsob mauna), jak si myslí májávádští filozofové. Mlčení se může zdát nějakou dobu nápomocné, ale nakonec skončí neúspěšně. Šríla Rúpa Gósvámí doporučil kladný způsob ovládání řeči - krishna-kathá, zapojení řeči do opěvování Nejvyššího Pána Šrí Krišny. Jazyk může opěvovoat jméno, podobu, vlastnosti a zábavy Pána. Kazatel kršnakathy je neustále mimo dosah smrti. Takový je význam ovládání touhy mluvit.

Nestálost nebo těkavost mysli (mano-vega) ovládneme, můžeme-li připoutat svou mysl k lotosovým nohám Krišny. Čaitanja-čaritámrta (Madhja 22.31.) říká:

Ša -- s™rya-sama; m€y€ haya andhak€ra
y€h€ Ša, t€h€ n€hi m€y€ra adhik€ra

Krišna je jako slunce a májá je jako tma. Je-li slunce přítomné, nemůže být tma. Je-li Krišna přítomen v mysli, není možné, aby byla rozrušována vlivem máji. Jógový způsob zavrhování všech hmotných myšlenek nepomůže. Snažit se vytvořit v mysli vzduchoprázdno je nepřirozené. Prázdnota nemůže setrvat dlouho. Myslíme-li však neustále na Kršnu, jak nejlépe Kršnovi sloužit, naše mysl bude přirozeně ovládnuta.

Stejně se dá ovládat i hněv. Hněv nemůžeme zastavit úplně, ale jestliže se rozzlobíme na ty, kteří pomlouvají Pána nebo Jeho oddané, ovládneme svůj hněv v uvědomování si Kršny. Šrí Čaitanja Maháprabhu se rozzlobil na bídné bratry Džagáje a Mádháje, kteří pomlouvali a poranili Nitjánandu Prabhua. V Šikšáštace Šrí Čaitanja napsal: trinadd api sun…cena taror api sahisuna: ,,Člověk by měl být pokornější než tráva a snášenlivější než strom.`` Někdo může namítnout, proč Pán ukázal svůj hněv. Spočívá to v tom, že bychom měli být připraveni snášet všechny urážky, které jsou určeny nám, ale pomlouvá-li někdo Kršnu nebo Jeho čistého oddaného, skutečný oddaný se rozzlobí a proti urážlivci zakročí jako oheň. Krodha, hněv, nemůže být zastaven, může však být správně použit. Rozhněvaný Hanumán zapálil Lanku, a přesto je uctíván jako největší oddaný Šrí Rámačandry. To znamená, že použil svůj hněv správným způsobem. Ardžuna slouží jako další příklad. Nechtěl bojovat, ale Kršna jeho hněv podnítil: ,,Musíš bojovat!`` Bojovat bez hněvu je nemožné. Hněv však ovládneme, použijeme-li ho ve službě Pánu.

Pokud se týká žádostí jazyka, všichni známe, že jazyk chce jíst chutná jídla. Většinou bychom neměli jazyku dovolit, aby jedl podle své volby, ale měli bychom ovládat jazyk jedením prasádam. Postoj oddaného je, že bude jíst pouze tehdy, když mu Krišna dá prasádam. To je způsob, jak ovládat žádosti jazyka. Měli bychom jíst prasádam ve stanovenou dobu a nechodit do restaurací nebo cukráren, jen abychom uspokojili vrtochy jazyka nebo žaludku. Přidržíme-li se zásady jíst pouze prasádam, můžeme ovládnout žádosti žaludku a jazyka.

Podobným způsobem můžeme ovládnout žádosti genitálií, pohlavní pud, nepoužíváme-li jich neopodstatněně. Pohlavní orgány bychom měli použít k zplození Krišny si vědomého dítěte, jinak ne. Hnutí pro uvědomování si Krišny nedoporučuje svatby pro uspokojování pohlavních orgánů, nýbrž pro plození Krišny si vědomých dětí. Jakmile děti trochu vyrostou, pošleme je do gurukuly, kde se učí, jak se stát oddanými zcela si vědomými Krišny. Je potřeba mnoho takových dětí a ten, kdo je schopný přivést na svět Kršny si vědomé potomstvo, má dovoleno použít svých genitálií.

Provozuje-li člověk plně duchovní způsoby ovládání, jak je předepisuje uvědomování si Krišny, získá vlastnosti pravého duchovního učitele.

Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura napsal ve svém výkladu Upadéšámrty, nazvané Anuvrtti, že naše ztotožňování se s hmotou vytváří tři druhy tužeb - touhu mluvit, touhy či žádosti mysli a žádosti těla. Stane-li se živá bytost obětí těchto tří druhů žádostí, její život se stane nepříznivý. Ten, kdo umí odolávat těmto žádostem a touhám, se nazývá tapasv… neboli člověk provádějící odříkání. Tapasjou můžeme zabránit tomu, že se staneme obětí hmotné energie, vnější energie Nejvyšší Osobnosti Božství.

Zmiňujeme-li se o touze mluvit, máme na mysli zbytečné mluvení například neosobních májávádských filozofů nebo lidí zaměstnaných plodonosnými činnostmi (odborně nazývanými karma-k€Ša) nebo materialistických lidí, kteří si pouze chtějí neomezeně užívat života. Všechny takové řeči nebo literatura jsou jen praktická ukázka touhy mluvit. Mnoho lidí mluví nesmyslně a píše množství zbytečných knih, což je všechno výsledkem touhy mluvit. Chceme-li se vyvarovat tohoto sklonu, musíme usměrnit naši řeč na náměty pojednávající o Krišnovi. Vysvětluje to Šrímad Bhágavatam (1.5.10-11):

na yad vacaŹ citra-pada harer yaŹo
jagat-pavitra pragŤŠ…ta karhicit
tad v€yasa t…rtham uŹanti m€nas€
na yatra has€ niramanty uŹikkay€

,,Slova, která nepopisují slávu Pána, který může posvětit ovzduší celého vesmíru, považují zbožní lidé za poutní místa pro vrány. Osobnosti dokonalé po všech stránkách sídlí v transcendentálním sídle, a proto v nich nenacházejí žádnou radost.``

tad-v€g-visargo janat€gha-viplavo
yasmin prati-Źlokam abaddhavaty api

n€m€ny anantasya yaŹo,kit€ni yat
ŹŤŠvanti g€yanti gŤŠanti s€dhava

,,Naproti tomu literatura plná popisů transcendentální slávy jména, věhlasu, podob, zábav atd. neomezeného Nejvyššího Pána je odlišným výtvorem plným transcendentálních slov směřujícím k revoluci v bezbožných životech svedené civilizace tohoto světa. Takovou transcendentální literaturu, i když nedokonale napsanou, poslouchají, zpívají a přijímají očištění lidé, kteří jsou naprosto čestní.``

Závěr tedy je, že se můžeme vyvarovat zbytečnému nesmyslnému mluvení, pouze když mluvíme o oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství. Měli bychom se neustále snažit užívat své řeči výhradně k tomu, abychom si uvědomili Krišnu.

Roztěkaná mysl může být rozrušena dvojím způsobem. První se nazývá avirodha-pr…ti neboli neusměrněná připoutanost a druhý se nazývá virodha-yukta-krodha, hněv povstávající z nespokojenosti. Sklon k májávádské filozofii, víra ve výsledky plodonosných činností a víra v plány, které se zakládají na hmotných touhách, se nazývá avirodha-pr…ti. Karmí, džňáníové a materialističtí plánovači většinou upoutají pozornost podmíněných duší, ale když materialisté nemohou uskutečnit své plány a jejich cíle jsou zmařeny, zachvátí je hněv. Hněv povstává z neuspokojení hmotných tužeb.

Žádosti těla mohou být rozděleny do tří skupin - žádosti jazyka, žaludku a genitálií. Je patrno, že tyto tři smysly se na těle nacházejí v jedné přímce, a že tělesné žádosti začínají jazykem. Usměrníme-li žádosti jazyka omezením jeho činností na jedení prasádam, žádosti žaludku a genitálií mohou být automaticky ovládnuty. Šríla Bhaktivinóda Thákura v této souvislosti říká:

Źar…ra avidy€-j€la, jaendriya t€he k€la,
j…ve phele viaya-s€gare
t€`ra madhye jihv€ ati, lobhamaya sudurmati,
ta`ke jet€ kahina sas€re

Ša baa day€maya, karib€re jihv€ jaya,
sva-pras€da-anna dila bh€i
sei ann€mŤta kh€o, r€dh€-kŤŠa-guŠa g€o,
preme チ€ka caitanya-nit€i

,,Ó Pane! Hmotné tělo je kus nevědomosti a smysly jsou síť cest vedoucích k smrti. Z nějakého důvodu jsme spadli do oceánu hmotného smyslového požitku a ze všech smyslů je jazyk nejdravější a nejneovladatelnější. V tomto světě je velice obtížné ovládnout jazyk, ale Ty, drahý Krišno, jsi k nám velice laskavý. Posíláš nám chutné prasádam, abys nám pomohl ovládnout jazyk. Přijměme tedy prasádam k naší plné spokojenosti a opěvujme Šrí Šrí Rádhu a Krišnu a s láskou volejme o pomoc Šrí Čaitanju a Šrí Nitjánandu.``

Rozlišujeme šest chutí (rasa) a je-li člověk strhnut jakoukoliv z nich, je ovládán žádostmi jazyka. Některé lidi přitahuje jedení masa, ryb, krabů, vajec a dalších pokrmů vytvořených spermem a krví, a které se požívají v podobě mrtvých těl. Jiné lidi přitahuje zelenina, rostliny, špenát či mléčné produkty, avšak jen pro uspokojování žádostí jazyka. Člověk vědomý si Krišny by měl zanechat jídla pro smyslový požitek - včetně používání nadměrného množství koření jako čili a tamarindu. Betelové listy, haritak…, arekové oříšky, různé omamné koření, tabák, LSD, marihuana, opium, alkohol, káva a čaj se požívají za účelem splnění neoprávněných žádostí. Zvykneme-li si přijímat pouze zbytky jídla, jež bylo obětováno Kršnovi, můžeme se osvobodit ze zajetí máji. Zelenina, obilí, ovoce, mléčné produkty a voda je jídlo, které se má obětovat Pánu, a Šrí Krišna je sám předepisuje. Jí-li však někdo prasádam pouze pro jeho lahodnou chuť a přejídá se, také se stává obětí uspokojit žádosti jazyka. Šrí Čaitanja Maháprabhu nás učil, abychom se vyhýbali příliš lahodným pokrmům, i když je to prasádam. Obětujeme-li chutné jídlo Božstvu s úmyslem, že ho budeme jíst, jsme zapleteni do pokusů uspokojit žádosti jazyka. Přijmeme-li pozvání boháče s myšlenkou, že dostaneme lahodné jídlo, snažíme se tím také uspokojit žádosti jazyka. V Čaitanja-čaritámrtě (Antja 6.227) stojí:

jihv€ra l€lase yei iti-uti dh€ya
ŹiŹnodara-par€yaŠa Ša n€hi p€ya

,,Člověk, který pobíhá sem a tam, snaže se uspokojit své chutě, a který je neustále připoután k žádostem svého žaludku a genitálií, nemůže dospět ke Krišnovi.``

Již dříve jsme uvedli, že jazyk, žaludek a genitálie jsou umístěny v jedné přímce a spadají do stejné skupiny. Šrí Čaitanja řekl bh€la n€ kh€ibe €ra bh€la n€ paribe: ,,Neoblékej se přepychově a nejez lahodná jídla.`` (Čaitanja-čaritámrta, Antja 6.236)

Lidé trpící žaludečními nemocemi jsou alespoň podle tohoto rozboru lidé, kteří nejsou schopni ovládat žádosti svého žaludku. Toužíme-li jíst více, než je nutné, automaticky si v životě vytváříme mnoho nepříjemností. Dodržujeme-li však postní dny jako Ékádaší a Džanmáštamí, můžeme žádosti žaludku omezit.

Žádosti genitálií jsou dvojího druhu - patřičné a nepatřičné, neboli dovolený a nedovolený pohlavní styk. Když muž dospěje, může se oženit podle pravidel a příkazů šáster a použít svých genitálií k plození pěkných dětí. To je oprávněné a zbožné. Jinak je možné, že vyhledá mnoho nepřirozených prostředků, jak uspokojit žádosti genitálií bez jakéhokoliv omezení. Věnuje-li se člověk nedovolenému pohlavnímu životu, jak je definován v šástrách, buď myšlením, plánováním, mluvením nebo skutečným pohlavním stykem či uspokojováním pohlavního orgánu umělými způsoby, je sevřen v poutech máji. Tyto pokyny nejsou určeny jen pro hospodáře, ale také pro lidi v životním stádiu odříkání (ty€g…). Šrí Džagadánanda Pandita v sedmé kapitole své knihy Préma-vivarta napsal:

vair€g… bh€i gr€mya-kath€ n€ Źunibe k€ne
gr€mya-v€rt€ n€ kahibe yabe milibe €ne

svapane o n€ kara bh€i str…-sambh€aŠa
gŤhe str… ch€iy€ bh€i €siy€cha vana

yadi c€ha praŠaya r€khite gaur€‰gera sane
choa harid€sera kath€ th€ke yena mane

bh€la n€ kh€ibe €ra bh€la n€ paribe
hŤdayete r€dh€-kŤŠa sarvad€ sevibe

,,Můj drahý bratře, jsi v životním stadiu odříkání a neměl bys poslouchat rozhovory o obyčejných světských záležitostech, ani bys neměl mluvit o světských věcech, když se setkáš s ostatními. Nemysli na ženu dokonce ani ve snech. Vstoupil jsi do životního stadia odříkání se slibem, který ti nedovoluje stýkat se se ženami. Chceš-li se stýkat s Čaitanjou Maháprabhuem, musíš vždy pamatovat, co udělal Čhóta Haridása a jak ho Pán zavrhl. Nejez labužnická jídla a neoblékej se do nádherných šatů, nýbrž vždy zůstaň skromný a služ Šrí Rádě a Šrí Kršnovi v hloubi duše.``

Závěr tedy je, že ten, kdo dokáže ovládat řeč, mysl, hněv, jazyk, žaludek a genitálie, se nazývá svámí nebo gósvámí. Svámí znamená pán a gósvámí znamená pán smyslů (go). Když někdo vstoupí do životního stadia odříkání, okamžitě přijímá titul svámí. Neznamená to, že je pánem své rodiny, obce či společnosti; musí být pánem svých smyslů. Dokud není pánem svých smyslů, neměl by se nazývat gósvámí, ale go-dása, služebník smyslů. Svámí a gósvámí by měli následovat ve šlépějích Gósvámích z Vrndávany a zcela se zaměstnat v transcendentální láskyplné službě Pánu. Naproti tomu go-dása se zaměstnává ve službě smyslů nebo hmotného světa. Nic jiného nedělá. Go-dása byl popsán Prahládou Mahárádžou jako ad€nta-go, což označuje toho, kdo neovládá své smysly. Ad€nta-go se nemůže stát služebníkem Kršny. Prahláda Mahárádža ve Šrímad Bhágavatamu (7.5.30) řekl:

matir na Še parata svato v€
mitho `bhipadyeta gŤhavrat€n€m
ad€nta-gobhir viŹat€ tamisra
puna punaŹ carvita-carvaŠ€n€m

,,Ti, kteří se rozhodli setrvat v hmotném světě pro uspokojování svých smyslů, nemají možnost uvědomit si Krišnu vlastní snahou, ani pomocí pokynů od jiných či účastí na setkáních. Nespoutané smysly je odnášejí do nejtemnějších koutů nevědomosti a tak se bláznivě zaměstnávají tím, čemu se říká, žvýkání přežvýkaného.``