Nektar pokynů - 6.lekce neboli zrcadlová
Čistý oddaný, umístěný ve svém původním postavení - vědomý si Krišny, se neztotožňuje s tělem. Neměli bychom se na něho dívat z materialistického hlediska. Měli bychom přehlídnout, že má tělo, které se narodilo v nízké rodině, se špatnou barvou pleti, křivé, nemocné nebo neduživé. Obyčejnému zraku mohou být nedokonalosti těla čistého oddaného zřejmé, ale i přes všechny zdánlivé nedostatky nemůže být jeho tělo znečištěno. Je právě jako voda Gangy, která se během období dešťů zakalí a je plná bublin a pěny. Voda Gangy se neznečistí. Ti, kteří pokročili v duchovním porozumění, se v Ganze vykoupou, aniž by stav vody brali v úvahu.
VÝKLAD: šuddha-bhakti, náležité činnosti duše - jinými slovy transcendentální láskyplná služba Pánu - se vykonává v osvobozeném stavu. V Bhagavadgítě (14.26) se říká:
mam ca yo `vyabhicarena bhakti-yogena sevate
sa gunan samatityaitan brahma-bhuyaya kalpate
,,Kdo Mi slouží s úplnou oddaností, kdo nepoklesne za žádných okolností, ten okamžitě překoná kvality hmotné přírody a tak se dostane na úroveň brahma.``
Avyabhicarini bhakti znamená ryzí oddanost. Člověk zaměstnaný v oddané službě musí být prost všech hmotných motivů. V hnutí pro uvědomování si Krišny musíme změnit své vědomí. Je-li vědomí zaměřeno k hmotnému požitku, je to vědomí hmotné, a je-li zaměřeno na službu Krišnovi, je to vědomí duchovní. Odevzdaná duše slouží Krišnovi bez hmotných ohledů (any€bhil€ミit€-Ź™nyam). Jń€na-karm€dy-an€vŤtam: neposkvrněná oddaná služba, která je transcendentální činnostem těla a mysli, jako je džňána (mentální spekulace) a karma (plody přinášející činnost), se nazývá čistá bhaktijóga. Bhaktijóga je správná činnost duše, a když se člověk skutečně zaměstná v čisté neposkvrněné oddané službě, je již vysvobozený (sa gunan samatityaitan). Krišnův oddaný nepodléhá hmotným podmínkám, i když jeho tělesné rysy mohou vypadat hmotně podmíněné. Neměli bychom se dívat na čistého oddaného z materialistického hlediska. Dokud není člověk skutečně oddaný, nemůže vidět jiného oddaného dokonale. V předchozím verši bylo vysvětleno, že existují tři druhy oddaných - kaništha-adhikárí, madhjama-adhikárí a uttama-adhikárí. Kaništha-adhikárí nemůže rozpoznat oddaného a neoddaného. Zajímá se pouze o uctívání Božstva v chrámu. Madhjama-adhikárí však může rozlišit mezi oddaným a neoddaným a právě tak i mezi oddaným a Pánem. Chová se rozdílně k Nejvyšší Osobnosti Božství, oddanému a neoddanému.
Nikdo by neměl kritizovat tělesné nedostatky čistého oddaného. Existují-li, měli bychom je přehlížet. Měli bychom brát ohled na hlavní činnost duchovního učitele, což je oddaná služba, čistá služba Nejvyššímu Pánu. Jak se potvrzuje v Bhagavadgítě (9.30):
api cet suduracaro bhajate mam ananya-bhak
sadhur eva mantavyaテ samyag vyavasito hi saテ
Dokonce i když se zdá, že oddaný dělá ohavné činnosti, měli bychom ho považovat za světce, sádhua, neboť ve své skutečné totožnosti se věnuje láskyplné službě Pánu. Jinými slovy: neměli bychom ho považovat za obyčejnou lidskou bytost.
Dokonce i když se čistý oddaný nenarodil v rodině bráhmanů či gósvámích, je-li zaměstnán ve službě Pánu, neměli bychom ho opomíjet. Rodiny gósvámích nemohou být ve skutečnosti založeny na hmotných ohledech, kastě či dědičnosti. Titul gósvámí je ve skutečnosti výhradním právem čistých oddaných; a tak mluvíme o šesti Gósvámích v čele s Rúpou Gósvámím a Sanátanou Gósvámím. Z Rúpy Gósvámího a Sanátany Gósvámího se prakticky stali mohamedáni a byli přejmenováni: jmenovali se Dabira Khása a Sákara Mallika, ale Šrí Čaitanja Maháprabhu z nich osobně udělal gósvámí. Titul gósvámí tedy není dědičný. Slovo gósvámí se vztahuje na někoho, kdo dokáže ovládat své smysly, kdo je pánem smyslů. Smysly neovládají oddaného, oddaný ovládá smysly. Z toho vyplývá, že bychom mu měli říkat svámí nebo gósvámí, dokonce i když se nenarodil v rodině gósvámích.
Gósvámí, kteří jsou potomky Šrí Nitjánandy Prabhua a Šrí Advaity Prabhua, jsou zajisté oddaní, ale podle tohoto pravidla bychom neměli zacházet odlišně s oddanými, kteří pocházejí z jiných rodin. S oddanými bychom měli zacházet rovnocenně, ať už pocházejí z rodiny předchozích áčárjů nebo z obyčejné rodiny. Neměli bychom si myslet: ,,Toto je americký gósvámí,`` a ponižovat ho, ani bychom si neměli myslet: ,,Toto je nityananda-vaネŹa-gosvami.`` Objevila se vlna protestů proti tomu, že udělujeme titul gósvámí americkým vaišnavům z hnutí pro uvědomování si Krišny. Lidé někdy zcela otevřeně říkají americkým oddaným, že jejich sannjása nebo titul gósvámího nejsou pravé. Podle prohlášení Šríly Rúpy Gósvámího v tomto verši se však americký gósvámí a gósvámí z rodiny áčárjů neliší.
Oddaný, který se nenarodil bráhmanskému otci nebo gósvámímu z rodiny Nitjánandy nebo Advaity Prabhua, a který však získal titul gósvámí, by se naproti tomu neměl pyšnit, že se z něho stal gósvámí. Vždy by si měl pamatovat, že jakmile materialisticky zpyšní, okamžitě poklesne. Hnutí pro uvědomování si Krišny je transcendentální věda a není zde místo pro závist. Je určeno pro paramahansy, kteří se zcela zbavili jakékoliv závisti (paramaネ nirmat-sar€Š€m). Člověk by neměl být závistivý, ať už se narodil v rodině gósvámích nebo titul gósvámí získal. Jakmile kdokoliv začne závidět, poklesne z úrovně paramahansy.
Bereme-li v úvahu tělesné nedostatky vaišnavy, měli bychom vědět, že se dopouštíme přestupku proti jeho lotosovým nohám. Přestupek proti lotosovým nohám vaišnavy je velice vážný. Šrí Čaitanja Maháprabhu ho označoval jako h€t…-m€t€,, přestupek šíleného slona. Šílený slon může způsobit zkázu, zvláště dostane-li se do pěkně udržované zahrady. Měli bychom být proto velice opatrní a nedopustit se žádného přestupku proti vaišnavovi. Každý oddaný by měl být připraven přijmout pokyny od nadřízeného vaišnavy a nadřízený vaišnava musí být připraven pomoci podřízenému vaišnavovi v každém ohledu. Nadřízenost nebo podřízenost oddaného se určuje podle jeho duchovního pokroku v uvědomování si Krišny. Je zakázáno dívat se na činnosti čistého oddaného z hmotného hlediska. Zvláště začátečníkovi, který se na čistého oddaného takto dívá, to způsobí velké nepříjemnosti. Měl by se proto vyvarovat povrchního pohledu na čistého oddaného, ale měl by se snažit vidět jeho vnitřní rysy a porozumět, jak se věnuje transcendentální láskyplné službě Pánu. Tímto způsobem se můžeme vyvarovat hmotného pohledu na čistého oddaného a postupně se můžeme stát čistými oddanými.
Ti, kteří si myslí, že uvědomování si Krišny je omezeno na jistou skupinu lidí, jistou skupinu oddaných nebo na určitou geografickou oblast, mají sklon dívat se na vnější rysyoddaného.
Takoví začátečníci, kteří nejsou schopni ocenit vznešenou službu pokročilého oddaného, se snaží dostat mahábhágavatu na svou úroveň. S těmito potížemi se střetáváme při rozšiřování uvědomování si Krišny po celém světě. Naneštěstí jsme obklopeni duchovními bratry, kteří jsou začátečníci a neoceňují pozoruhodné rozšiřování uvědomování si Krišny po celém světě. Pouze se snaží dostat nás na svou úroveň a snaží se nás kritizovat v každém ohledu. Velice litujeme jejich naivních činností a nedostatečného poznání. Se zplnomocněným člověkem, který je skutečně zaměstnán v důvěrné službě Pánu, bychom neměli zacházet jako s obyčejnou lidskou bytostí, neboť je psáno, že dokud Krišna někoho nezmocní, nemůže rozšiřovat hnutí pro uvědomování si Krišny po celém světě.
Když člověk kritizuje čistého oddaného, dopouští se přestupku (vaišnava-aparadha), což je veliká překážka a nebezpečí pro ty, kdo touží pokročit v uvědomování si Krišny. Jestliže se člověk dopouští přestupků proti lotosovým nohám vaišnavy, nemůže získat žádný duchovní prospěch. Každý by měl být velice opatrný, aby nezáviděl zmocněnému vaišnavovi (Źuddha-vaiミŠava). Je také přestupek myslet si, že zmocněný vaišnava je člověk, který podléhá disciplinárním předpisům, radit mu nebo ho opravovat. Začínajícího a pokročilého vaišnavu můžeme rozpoznat podle jejich činností. Pokročilý vaišnava je vždy v pozici duchovního učitele a začátečník je vždy považován za žáka. Duchovní učitel se nemusí podřizovat radám žáka, ani se nemusí řídit radami těch, kteří nejsou jeho žáky. To je podstata rady Šríly Rúpy Gósvámího v šestém verši.