Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život obětovaný pro ostatní

 

Splácení našeho dluhu Śrīlovi Prabhupādovi

 

Toto je vskutku povinností všech opravdových žáků: splatit dluh svému duchovnímu učiteli tím, že mu s čistým srdcem obětují své bohatství, ba i své samotné životy.

 

Oddaný: Jak vám můžeme vrátit svůj dluh?

Prabhupāda: Nepotřebujete nic vracet (směje se). Já vám nic nedávám. Je to Kṛṣṇův majetek. Vracejte to Kṛṣṇovi. Zpívejte Hare Kṛṣṇa a tím Mu to budete vracet. Splatit to nedokáže nikdo. Proto je lepší zůstat vždy zavázán. To je vše. Dobře? Zpívejte Hare Kṛṣṇa.

 

Vaiṣṇava se vždy cítí neschopen splatit dluh svému duchovnímu mistrovi, a proto velmi těžce pracuje ve snaze onen dluh vrátit. Ví, že bez milosti duchovního mistra člověk nemůže šířit toto vědomí Kṛṣṇy, a proto se stále snaží jednat takovým způsobem, který jeho gurua může potěšit.

 

Ano, máš pravdu, žák nemůže splatit dluh svému duchovnímu mistrovi. Proto žák zůstává duchovnímu mistru navěky zavázán a vytrvale pracuje takovým způsobem, aby z něj duchovní učitel mohl mít díky tomuto upřímnému vykonávání služby radost. Následuj stále čtyři principy, přijímej prasādam a především zpívej svých šestnáct kol denně, a tak budeš dělat trvalý pokrok v oddané službě. Pokračuj v kázání o tomto hnutí po celém světě, a takto se staneš šťastným a učiníš šťastnými rovněž ostatní.

 

Pokud se mi vůbec cítíte zavázáni, pak byste měli kázat stejně důrazně jako já. To je ten pravý způsob, jak mi to oplatit. Nikdo samozřejmě nemůže splatit dluh svému duchovnímu mistrovi, ale duchovní učitel je takovým žákovým přístupem velmi potěšen. V Bhagavad-gītě je řečeno: vyavasāyātmikā buddhir ekeha kuru-nandana, „Ti, kdo kráčejí touto cestou, jsou rozhodní a mají jen jeden cíl.“ Naším jediným úkolem je být upevněni v oddané službě tím, že těšíme svého duchovního mistra. Ti, kdo upevněni nejsou, mají rozličnou řadu činností (eka znamená "jeden" a bahu znamená "mnoho").

Skutečným oceánem milosti je Kṛṣṇa a duchovní učitel je povinen žákovi říkat, aby k tomu oceánu dospěl a byl šťastný. Povinností duchovního mistra je žáka k tomuto oceánu vést. Já se snažím, jak nejlépe mohu, a pokud se upřímně snažíte následovat, jistě z toho budete mít prospěch.

Bhaktivinoda Ṭhākura zpíval, kṛṣṇa se tomāra, kṛṣṇa dite pāra, tomāra śakati āche. Ami ta' kāṅgāla, kṛṣṇa kṛṣṇa boli, dhāi tava pāche pāche: „Kṛṣṇa je tvůj a je v tvé moci dát Ho, komukoli si přeješ. Já jsem bídný a zoufalý a běžím za tebou volaje Kṛṣṇa, Kṛṣṇa!“

 

Kṛṣṇa je neomezený, nikdo Jej nemůže chytit, ale jestliže člověk následuje paramparu, pak Kṛṣṇa se svým chycením souhlasí. Každý se bojí Kṛṣṇy, ale Kṛṣṇa se bojí matky Yaśody. To je Kṛṣṇova zvláštní milost.

 

 

Nikoli jen další guru

 

Věnování k Vsa-pūje od Jadvaity Svāmīho (1995)

Dnes vzdáváme hold zástupci Śrīly Vsy. Śrīla Vsadeva má mnoho zástupců. Také o Śrīlovi Prabhupādovi můžeme uvažovat jako o jednom z nich. A samozřejmě jím je.

Přesto však Śrīla Prabhupāda zaujímá odlišné a výjimečné postavení, situovaný ve své vlastní kategorii. Není to jen "nějaký guru", náš guru, jeden z mnoha, stejně jako Bhāgavatam není jen další kniha, Hare Kṛṣṇa není jen další mantra a Pán Kṛṣṇa není jen další bůh.

Studovat Śrīlu Prabhupādu znamená studovat špičkovou dokonalost. Součástí jeho špičkové dokonalosti je i to, že se přesto choval jen jako "další guru". Dělal věci, které by měl dělat každý guru, anebo se o to alespoň snažit; stanovil nám příklad k následování (Harikeśa Mahārāj o tomto psal velmi pěkně k Vsapūje předchozí rok).

Přesto ale Śrīla Prabhupāda dělal také výjimečné věci a byl výjimečný. A my potřebujeme mít jeho jedinečnost na paměti.

Někteří lidé se patrně domnívají, že aby byl nějaký guru pravý, musí se dostat na stejnou úroveň, nebo alespoň téměř na takovou úroveň, na jaké byl Śrīla Prabhupāda. To však není ani nutné, ani možné.

Není to nutné, neboť Śrīla Prabhupāda daleko předčil kvalifikace, které každý pravý guru musí mít. Může existovat mnoho vonných květin, avšak svou mimořádnou dokonalostí mezi nimi vyniká campaka či růže; může existovat mnoho ptáků, ale jedinečný je mezi nimi páv nebo labuť; mnoho hvězd, ale je zvlášť výjimečný je mezi nimi měsíc.

Mezi guruy září nedostižnou neobyčejností Śrīla Prabhupāda. Očekávat tento druh výjimečnosti u každého gurua znamená očekávat nemožné – a pustit ze zřetele, jak mimořádný Śrīla Prabhupāda je.

A stejně tak pokud si člověk sloužící jako guru díky tomu myslí, že se stal stejně dobrým jako Śrīla Prabhupāda, anebo téměř tak dobrý, ztratil rovněž schopnost vidět věci v pravém světle. My máme tu zkušenost, že se z malých myší, které se proměnily v tygry a vrhají hladové pohledy na yogīho, stanou znovu opět myši.

Śrīla Prabhupāda zaujal místo ve své vlastní samostatné kategorii, jsa ojediněle požehnán Śrīlou Bhaktisiddhāntou Sarasvatīm Thákurem a Śrī Čaitanjou Mahāprabhuem, aby nastolil vědomí Kṛṣṇy na celém světě. Kdokoli chce pokrýt stejné území, chopit se toho samého úkolu, ale nechce následovat v šlépějích Śrīly Prabhupādy, je hlupák a dopouští se přestupků. A každému, kdo upřímně věnuje svůj život službě Śrīlovi Prabhupādovi, se bude vždy úspěšně dařit a překoná i ty nejrafinovanější a nejobtížnější překážky.

Tento rok nám v Māyāpuru Kṛṣṇa znovu potvrdil hloubku a čistotu učení Śrīly Prabhupādy. Když nám Śrīla Prabhupāda tlumočil závěry předchozích ācāryů, činil to naprosto dokonale, zachovaje a předávaje filozofii přesně takovou, jaká je, aniž by cokoli ředil, zastíral či vynechával. Dal nám esenci všeho přesně tak, jak jsme ji měli dostat.

Proto nepotřebujeme nic přidávat, odebírat ani měnit. Potřebujeme jen věrně sloužit pokynům Śrīly Prabhupādy a vše nám bude vyjeveno.