Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svět smyslů a smyslových objektů

12. 9. 2011

Svět smyslů a smyslových objektů

 

  ,,Nad pěti smysly pro vnímání, pěti činnostními smysly a pěti objekty smyslů je mysl, která je šestnáctým prvkem. Nad myslí je sedmnáctý prvek, duše, živá bytost samotná, která si ve spojení s šestnácti prvky užívá hmotného světa. Živá bytost zakouší tři různé stavy: štěstí, neštěstí a směs obojího.
Jemné tělo má šestnáct částí - pět smyslů pro získávání poznání, pět činnostních smyslů, pět objektů smyslového požitku a mysl. Toto jemné tělo je výsledkem tří kvalit hmotné přírody. Skládá se z nepřekonatelně silných tužeb, a proto je příčinou toho, že živá bytost musí transmigrovat z jednoho těla do druhého ať již jako člověk, zvíře, nebo polobůh. Když živá bytost získá tělo poloboha, je zajisté velice šťastná; když dostane lidské tělo, vždy naříká; a dostane-li tělo zvířete, má neustále strach. Ve všech podmínkách však ve skutečnosti trpí. Její strastiplná situace v hmotném životě se nazývá
sasŤti neboli převtělování.
Pošetilá živá bytost nedokáže v hmotném těle ovládat své smysly a mysl a je nucena jednat podle vlivu kvalit hmotné přírody, dokonce i proti svému přání. Je jako larva bource morušového, která si ze svých vlastních slin kolem sebe umotává kuklu, ze které nemůže uniknout. Lidská bytost se sama zaplétá do sítě vlastních plodonosných činností a neví, jak se vysvobodit. Proto je vždy zmatená a opakovaně musí umírat.
Žádná živá bytost nemůže být ani na chvíli nečinná. Každý musí jednat podle tří kvalit hmotné přírody a na základě svých přirozených sklonů, které ho nutí jednat určitým způsobem. Ať již jsou plodonosné činnosti, které živá bytost vykonává, zbožné či bezbožné, jsou neviditelnou příčinou splnění jejích tužeb. Tato neviditelná příčina je základem toho, že živá bytost dostává různá těla. Kvůli své silné touze se živá bytost narodí v určité rodině a přijímá tělo podobné tělu své matky a otce. Hrubé a jemné tělo je tak vytvořeno na základě její touhy.
Jelikož je živá bytost ve styku s hmotnou přírodou, je v nepříjemném postavení. Když se však v lidské životní podobě poučí, jak se stýkat s Nejvyšší Osobností Božství nebo Jeho oddanými, může tuto úroveň překonat. `` (Šrímad-Bhágavatam 6.1.50 - 55)

Žádosti smyslů

Tyto verše popisují, jak se živá bytost působením kvalit hmotné přírody zaplétá do hmotného těla. Každý pracuje svýma rukama, nohama a ostatními smysly jenom proto, aby dosáhl určitého cíle podle toho, co si zamanul. Tak se snaží užívat si pěti smyslových objektů, jmenovitě podoby, zvuku, chuti, vůně a doteku a neví, že skutečným cílem života je uspokojit Nejvyššího Pána. Jelikož živá bytost neposlouchá Pána, je umístěna do hmotných podmínek, kde se svou situaci snaží vylepšit podle svých rozmarů a nezajímá se o to, co nám radí Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství. Nejvyšší Pán je ale tak laskavý, že Osobně přichází poučit zmatenou živou bytost, aby byla poslušná a postupně se vrátila zpátky domů, zpátky k Bohu, kde může dosáhnout věčného, klidného života, plného blaženosti a poznání. V hmotném světě dostane živá bytost tělo, které je velice složitou kombinací hmotných prvků, a jak je naznačeno v padesátém verši slovy ekas tu, neustále s tímto tělem sama bojuje. Když někdo například překonává oceán, musí ho přeplavat sám. I když tam mohou plavat spousty jiných lidí a zvířat, musí se o sebe starat sám, neboť nikdo jiný mu nepomůže. Tento verš proto naznačuje, že sedmnáctý prvek - duše - musí pracovat sám. I když se snaží vytvořit společnost, přátelství a lásku, nakonec jí nepomůže nikdo jiný než Kršna, Nejvyšší Pán. Měla by se proto zajímat jen o to, jak potěšit Krišnu - jak se Mu odevzdat a přivolat Jeho milost. To Krišna chce. Jak říká v Bhagavad-gítě (18.66): sarva-dharm€n parityajya m€m eka ŹaraŠa vraja. ,,Zanech všech vymyšlených náboženství a odevzdej se jen Mně. `` Lidé jsou zmateni hmotnými podmínkami a snaží se o sjednocení, ale všechna jejich snaha o jednotu mezi lidmi a národy je marná. Každý musí v přírodě sám zápasit o existenci s tolika věcmi. Kršna nám proto radí, že naší jedinou nadějí je odevzdat se Mu, neboť On nám může pomoci vysvobodit se z oceánu nevědomosti. Šrí Čaitanja Maháprabhu se proto modlí:


,,Ó milovaný synu Mahárádže Nandy, Krišno, jsem Tvůj věčný služebník, ale přesto jsem z nějakého důvodu spadl do tohoto oceánu nevědomosti. Ačkoliv velice tvrdě bojuji, nemohu se vysvobodit. Vyzvedni mne laskavě z tohoto oceánu a umísti mě jako zrnko prachu k Tvým lotosovým nohám, neboť jen to mě může zachránit. `` Podobně zpívá i Bhaktivinód Thákur: an€di karama-phale, pai 'bhav€rŠava-jale, tarib€re n€ dekhi up€ya. ,,Můj drahý Pane, nevzpomínám si, kdy jsem poklesl do tohoto oceánu nevědomosti, a nenacházím žádný způsob, jak se zachránit. `` Měli bychom pamatovat na to, že každý je zodpovědný za svůj vlastní život. Když se někdo stane čistým oddaným Kršny, vysvobodí se z oceánu nevědomosti a jeho život bude úspěšný.

Bolest a radost

V hmotném světě nenajdeme žádnou opravdovou radost. Všechno je nepříjemné. Každý se snaží být šťastný prostřednictvím smyslových činností, ale výsledkem je jen neštěstí a zklamání. To se nazývá m€y€ neboli iluze. Pán Buddha pochopil povahu hmotného požitku. V mládí byl princem a užíval si velkého bohatství, ale nakonec se všeho zřekl. Usedl k meditaci a zastavil všechny smyslové činnosti, které člověka přivádějí k bolestem a radostem tohoto hmotného světa. Vzdal se svého království jen proto, aby nás poučil, že smyslové činnosti nám nepomohou na cestě spasení. Spasení znamená vysvobodit se ze spárů radosti a bolesti tohoto světa. Buddhismus se zabývá především tělem. Vlivem tří kvalit hmotné přírody, které působí v našich tělech, prožíváme různé bolesti a radosti. Buddhismus nás učí, že z těchto bolestí a radostí se vysvobodíme, jakmile se zbavíme hmotných prvků v podobě fyzického těla. Cílem buddhismu je nirv€Ša, které člověk dosáhne, jestliže se oprostí od hmotných prvků, neboť všechny bolesti a radosti vznikají kvůli tomu, že vlastníme hmotné tělo. Buddhistická filozofie však neposkytuje informaci o duši, která je vlastníkem těla. Buddhismus je proto nedokonalý. Buddhistická filozofie je neúplná, což ale neznamená, že Pán Buddha neznal dokonalou pravdu. Učitel má třeba univerzitní diplom, a když učí své žáky abecedu, neznamená to, že jeho znalosti končí abecedou. Podobně i jakákoliv zmocněná inkarnace ( Źakty€veŹa avat€ra ) bude kázat vědomí Boha podle času, místa a okolností. Učitel má univerzitní diplom, ale jeho žáci nemusí být kvalifikovaní přijmout tak vysoké poznání. Existují proto různé školy náboženství, jako je například buddhismus a Šankaráčárjova májávádská filozofie. Buddhisté i májávádíni radí svým následovníkům, aby se snažili osvobodit od bolestí a radostí, které mají původ ve smyslových činnostech. Žádný skutečný filozof nepobízí své následovníky ke smyslovým činnostem. Buddha skoncoval s hmotou, neboť k dosažení nirvány je třeba zbavit se hmotného těla. Jinými slovy, tělo je kombinací pěti hmotných prvků: země, vody, ohně, vzduchu a éteru a tato kombinace je příčinou všech bolestí a radostí. Když se těla zbavíme, nebudeme již muset zažívat bolest ani radost. Cílem Šankaráčárjovy filozofie je vysvobodit se z této spletitosti hmotných prvků a dojít do svého původního, duchovního postavení. Mottem májávádínů proto je: brahma satya jagan mithy€. ,,Brahman, Absolutní, je skutečný, a toto hmotné stvoření je falešné. `` Šankaráčárja zamítl Buddhovu filozofii, která se nezabývá duší. Buddhistická filozofie se zajímá pouze o hmotu a její zničení. Cílem buddhismu je proto splynout s prázdnotou. Buddhismus i májávádská filozofie vyjevují pouze částečnou pravdu. Šankaráčárjova májávádská filozofie přijímá Brahman, duši, ale nepopisuje ji v plnosti. Tato filozofie učí, že jakmile pochopíme, že jsme Brahman ( aha brahm€smi ), všechny naše činnosti se automaticky zastaví. To však není pravda. Živá bytost je vždy činná. Může se zdát, že v meditaci zastavíme všechny smyslové činnosti, avšak i samotná meditace je činnost. Májávádíni meditují o Brahmanu a myslí si: ,,Stal jsem se Bohem. `` V určitém slova smyslu je zajisté správné myslet si: ,,Jsem totožný s Bohem, `` neboť jako duše jsme kvalitativně stejní jako Bůh. Nikdo se ale nikdy nemůže stát kvantitativně stejným jako Bůh. V Bhagavad-gítě (15.7) Kršna říká, že živé bytosti ,,jsou Mou nedílnou částí``. Kršna je zcela duchovní ( sac-cid-€nanda ), takže každá částečka musí být také sac-cid-€nanda, stejně jako zlatá náušnice je kvalitativně stejná jako zlato v dolech. Přesto však zlatá náušnice není zlatý důl. Májávádíni si tedy chybně myslí, že část se může rovnat celku. Docházejí k závěru, že jelikož jsou nedílnou částí Boha, jsou Bůh. Šrímad-Bhágavatam (10.2.32) proto popisuje impersonalisty jako aviŹuddha-buddhaya: ,,Jejich inteligence je nečistá, protože zůstávají v nevědomosti. `` Májávádíni věří, že díky poznání se stanou s Bohem jednotní, a jeden druhého proto oslovují ,,Nárájane``. V tom dělají velkou chybu. Nikdy se nemůžeme stát Nárájanem. Nárájan je vibhu, což znamená ,,velký`` nebo ,,nekonečný``, zatímco my jsme aŠu, nepatrní. Náš duchovní rozměr je jedna desetitisícina konečku vlasu. Jak tedy může nějaký duševně zdravý člověk tvrdit, že se stal Bohem? Šankaráčárja se zmiňuje o Brahmanu a učí každého: aha brahm€smi - ,,Jsem duše, nejsem toto hmotné tělo. `` S tím Védy souhlasí. Ten, kdo dosáhl mukti neboli vysvobození, chápe dokonale: ,,Nejsem toto tělo, jsem čistá duše. `` Tím ale seberealizace nekončí. Dále se musíme ptát: ,,Jestliže jsem věčná duše, jaká je má věčná duchovní činnost? `` Tato věčná činnost je oddaná služba Kršnovi. V Bhagavad-gítě (18.54) Pán Kršna popisuje, jak realizace Brahmanu vede k oddané službě:

,,Kdo zaujal toto transcendentální postavení, realizuje nejvyšší Brahman a je naplněn radostí. Nikdy se nermoutí ani po ničem netouží a ke všem bytostem je stejný. Za tohoto stavu dosáhne Mé ryzí oddané služby. `` Velcí sannjásíni často hovoří o dosažení ,,realizace Brahmanu``, ale sami se nejsou schopni zbavit světských radostí a bolestí. Zabývají se humanitárními činnostmi a myslí si: ,,Moji krajané trpí. Otevřu nemocnici, `` nebo ,,Jsou nevzdělaní, otevřu pro ně školu. `` Jestliže je někdo skutečně na úrovni brahma-bh™ta, proč by měl přijímat nějaké určité místo na Zemi za svou vlast? Jako duše nepatříme do žádné země. Dostaneme tělo, a jakmile toto tělo skončí, skončí i naše spojení s určitou zemí. Nářek je známkou toho, že takzvaně osvobozený člověk se ještě nevyléčil ze své připoutanosti ke světským radostem a bolestem. Neprožívá opravdovou radost, neboť ten, kdo žije radostně, nenaříká. Mnoho učených sannjásínů pokleslo na úroveň hmotných činností, protože ve skutečnosti nerealizovali Brahman. Není to tak snadné, neboť vliv kvalit hmotné přírody je velice silný. Živá bytost zapletená v různých plodonosných činnostech je jako bourec morušový, uvězněný v kukle. Bez pomoci Kršny, Nejvyšší Osobnosti Božství, je velmi obtížné se vysvobodit.

Duchovní smysly

Skutečné poznání získáme, pokud zaměstnáme své smysly ve službě Krišnovi. Nyní jsou naše mysl a smysly pohrouženy v tělesných označeních jako ,,Já jsem Američan, `` ,,Já jsem Ind, `` nebo ,,Já jsem Angličan. `` Pokud máme takové vědomí, myslíme si, že bychom měli své smysly zaměstnat ve službě svým příbuzným, své společnosti, národu apod. Všechny tyto podmínky jsou však jen dočasné. Ve skutečnosti jsme Brahman, čisté duše. To je naše opravdové postavení. Dokud si myslíme, že nám náleží nějaké dočasné označení a ztotožňujeme se s ním, nemůžeme se stát oddanými Kršny. Realizací Brahmanu duchovní poznání nekončí. Existují tři stupně seberealizace - realizace Brahmanu neboli realizace, že nejsme tělo, ale duše; realizace Paramátmy neboli Nejvyššího Pána v srdci a realizace Bhagavána neboli realizace Nejvyššího Pána v Jeho osobní podobě Šrí Kršny. Nad realizací Brahmanu je realizace Paramátmy, při které člověk pozná, že Kršna sídlí v srdci jako Nadduše. Brahman je jako sluneční světlo, ale realizace Paramátmy se dá přirovnat k tomu, když vidíme samotnou sluneční planetu, ze které sluneční paprsky vycházejí. Když půjdeme ještě dál, můžeme vstoupit na duchovní planety, Vaikunthy, kde uvidíme Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář. To je konečný stupeň seberealizace a v našem přirovnání je to stejné, jako kdybychom potkali samotného boha Slunce. Sluneční svit, sluneční planeta a bůh Slunce se od sebe nedají oddělit, a přesto se od sebe liší. Sluneční svit je neosobní září Slunce, planeta Slunce je jeho lokalizovaný aspekt a bůh Slunce je osobní zdroj obou. V Bhagavad-gítě (14.27) Kršna potvrzuje, že je zdrojem záře Brahmanu: brahmaŠo hi pratiミリh€ham. ,,Jsem podstatou neosobního Brahmanu. `` V Íšópanišadě (15) se oddaný modlí:


,,Ó můj Pane, udržovateli všeho živého, Tvá skutečná tvář je zahalena Tvou oslnivou září. Prosím, odstraň tento pokryv a ukaž se Svému čistému oddanému. `` Realizace Brahmanu tedy nestačí. Když je někdo nemocný, může se mu snížit horečka, ale to ještě neznamená, že je zdravý. Uzdraví se teprve tehdy, když se vrátí k normálnímu, aktivnímu životu. Jinak je tu neustálé nebezpečí, že znovu onemocní. Stejně tak poznání ,,Jsem duše, nikoliv tělo`` ještě nezaručuje, že jsme se osvobodili z iluze. Pouze když plně pochopíme, že jsme věční služebníci Krišny a také podle toho jednáme, jsme opravdu seberealizovaní.

Zvláštní možnost pro všechny lidi

V současném věku je pro všechny lidi nejlepší cestou k seberealizaci zpívání Haré Kršna mahá-mantry Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré. Podmíněné duše v tomto věku Kali jsou tak pohrouženy v hříšných činnostech, že je pro ně nemožné systematicky následovat védské pokyny. Zpívání Haré Kršna mahá-mantry je zvláštní milostí, kterou nám dal Šrí Čaitanja Maháprabhu - Kršna Samotný - který se zjevil před pěti sty lety, aby vysvobodil pokleslé duše zavedením sankírtanového hnutí neboli hnutí pro zpívání svatých jmen Pána. Pán Čaitanja často citoval následující verš z Brhan-náradíja Purány (3.8.126):

,,V tomto věku je jedinou cestou ke spasení zpívání svatého jména, zpívání svatého jména, zpívání svatého jména Pána. Neexistuje žádná jiná cesta, žádná jiná cesta, žádná jiná cesta. `` Když se podíváme na hnutí pro vědomí Kršny, uvědomíme si, jak je zpívání Kršnových svatých jmen mocné. Lidé, kteří přišli do tohoto hnutí, zanechali všech možných hříšných činností a špatných zvyků, které si s sebou přinesli již z doby, kdy byli ještě v lůnech svých matek. Mají velké štěstí. Šrí Čaitanja Maháprabhu říká v Čaitanja-čaritámrtě (Madhja-lílá 19.151):

,,Živá bytost koluje celým vesmírem, různými životy a různými těly z jednoho místa na druhé. Jestliže má však štěstí a dostane Kršnovu milost, potká pravého duchovního mistra, od kterého obdrží semínko rostlinky bhakti, oddané služby. `` Pokud je skutečně inteligentní, zasadí toto semínko ve svém srdci a zalévá ho. Když zasadíme do země semínko, musíme ho zalévat, aby vyrostlo. Podobně musíme zalévat i semínko bhakti, zasazené v našem srdci. Čím ho zalévat? ®ravaŠa k…rtanam: semínko oddané služby bude růst nasloucháním o Krišnovi a opěvováním Jeho slávy. Rozvíjením oddané služby Kršnovi se můžeme dostat ze svého nešťastného postavení v hmotném světě. Kršna tento svět v Bhagavad-gítě nazývá dukh€layam, místo plné utrpení. Jinými slovy, když se odevzdáme lotosovým nohám Kršny tím, že budeme zpívat Jeho svaté jméno a naslouchat mu, nebudeme se již muset opakovaně rodit a umírat v tomto strastiplném světě.

Jak získat duchovní tělo

Ve Šrímad-Bhágavatamu je podrobně popsáno, jak se podmíněná živá bytost rodí. Podle své karmy je umístěna do semene určitého otce a spojením otce a matky se vyvine její hrubohmotné tělo. Dítě bude mít takovou mentalitu, jakou měli jeho rodiče v okamžiku, kdy se při pohlavním styku semeno otce spojilo s vajíčkem matky. Každý máme jiné tělo. Nikdy nenajdeme dvě těla zcela stejná. Příčinou je karma. Podle svých předešlých činností vyvineme určitý druh jemného těla, které se skládá z mysli, inteligence a falešného ega, a na základě svého jemnohmotného těla dostaneme příslušné hrubohmotné tělo. Pán Kršna říká v Bhagavad-gítě (8.6):

,,Každý dospěje právě do toho stavu bytí, na který myslí, když opouští své tělo, ó synu Kuntí. `` Jaké má živá bytost jemné tělo v okamžiku smrti závisí na činnostech během celého jejího života. Jestliže lidská bytost vyvine vědomí Kršny, získá takové jemné tělo, díky kterému obdrží hrubé tělo oddaného Kršny. Pokud je ještě pokročilejší, již nebude muset přijmout další hmotné tělo, ale okamžitě dostane duchovní tělo a bude se moci vrátit zpátky domů, zpátky k Bohu. To je dokonalostí lidského života.